Maria,
hladí se u postele
tančí jenom pro tebe
říkáš že to uteče
jako voda v řece
na jehlách kroutí zadkem
jen pro tebe
už jsem ti to říkala
ladně krouží zápěstím
ty kroutíš hlavou
jako bys nevěřil
jejím pohybům
jejímu zadku
jejím napnutým lýtkům
nakopne tvou kytaru
očima bleskne
tak běž, hlupáku!

Pro dobrý pocit
stáhnu pampelišku
z kůže
poprosím o haléř
a na otázku
kam jdu
odpovím
já za to nemohu
Stáhnu z kůže
i špatnou náladu
sedřu ji pemzou
ať rudá potřísní pampelišky
a to jen pro dobrý pocit.

Ty jsi moje láska,
ty jsi moje slůně,
ty jsi moje smerfka,
ty jsi moje „čuně“.

Každou minutu
Kterou promrhám
Vracím v apeiron
Pevnosti, v níž jsem sám
Maršálem.

Jako listí ve větru,
jako ryby ve vodě.

Jako cesta k náhodě,
za stěnou z oblázků.

Za každou tichou chvilku
Kdy klesám k nebi
Vdechuji opojnou mýlku
Že krásnější je nebýt
Starostí.

Podívej, prší,
kapky pleskají na odhalenou zem.
Prolétnou svou životní dráhu,
a to celé beze strachu.

Malé děvčátko tak snáze
Pláče na chodníku do mrazu
Jsme bezbarvé tváře na obraze
Píšícím ódu na zkázu.

Dej rovnítko mezi lež a pravdu.
Dej rovnítko mezi slušnost a sprostotu.
Nikdy nespočítáš rovnici kde chybí
základ, který dává smysl životu.

Kam zmizela luna kolébající něhu
Proč zabít se chceš
Kam zmizela touha vidět z pod víček
Jizev plných stehů
Slunce bořící rovinu slepých uliček
Pro koho?
Jen se ptám.