Zas je tu, jaro je tu, lidi šílí..

Obrázek uživatele Credence

….Ze sněhu vykukují první odvážná stébla trávy, na stromech rozkvétají pupeny, kočky mají koťata, feny šťěňata, ovce jehňata, raduje se máma, táta, Ema i Eda……
Ano, přesně takto si všichni představujeme jaro. Ale pojďme zpět do reality.
Je 10.března a náš starý venkovní teploměr ukazuje přesně 5 °C pod nulou. Ze sněhu žádná zeleň nevykukuje a kdyby stromy uměly mluvit, určitě by nadávaly jako špačci a stěžovaly si na omrzliny.
A proto si položme otázku, jak nejlépe si pocit jara navodit i přez nepřízeň matky přírody.
První věc, která mne napadla byla láska. Ta přeci kvete v každém věku a za každého počasí. Zahřeje a vykouzlí úsměv, který nám díky mrazu vydrží až nepřirozeně dlouho.
Ovšem zkuste si se svou polovičkou vyjít jen tak na procházku, sednout si na louku, nebo máčet nohy v potoce. Pokud nejste trénovaní otužilci, budete rádi, když nedostanete zápal plic.
Z toho tedy můžeme usoudit, že láska nám jaro nevyčaruje, ať se snaží sebevíc.
Nebo takové jarní prázdniny, ty mají jaro přímo ve jméně. Krásný týden volna a nicnedělání, který každý tvor školou povinný jistojistě ocení.
Například já, která prázdniny právě mám, musím říct, že dnes, když jsem šla pár metrů na autobus, jsem „jaro“ cítila až v morku kostí a zbavila jsem se ho teprve pomocí horkého čaje a teplých pletených ponožek.
Přesto neztrácím naději a každý den pevně věřím, že když se ráno vzbudím, bude mě po tváři hladit sluníčko a já konečně budu moct vyjít ven v nové jarní bundě a teniskách a bude mi trapně, že jsem něco takového dnes napsala.