Obrázek uživatele Zee

Udělejte ááá

Asi tak před týdnem jsem šel k zubaři. Musel jsem, protože mi vyhrožovali, že mě vyřadí z databáze, když nepřijdu na půlroční prohlídku a nechají mě chcípnout na ulici, když mě náhodou někdy bude bolet zub. Taky mi vyhrožovala matka, že když nepůjdu na půlroční prohlídku, vyřadí mě z databáze a nechájí mě chcípnout na ulici, když mě náhodou někdy bude bolet zub.

Ocelová paměť

Jsou tu dvě přímky
vedle sebe
a zdá se,
že sahají až do nebe.
Jsou opuštěné, neveselé,
ocelově studené a zrezivělé.

Každé ráno
na ně rosa sedne,
sem tam
si na ně taky lehne
nějaký ten zoufalec
ve svátečním saku
a čeká,
že nabídne své tělo vlaku.

Jistě jste již pochopili
přátelé,
že ty dvě přímky
jsou koleje.
Ovšem zbytečně bychom
vyhlíželi vlak,
tu jest konec
českých drah!

České dráhy zkrachovaly
a tohle železo tu zanechaly.
A dojde to i sebevrahům,
že v tomto kraji
odzvonilo vlakům.

Němá ústa

Pro mě by bylo lehké
zvyknout si na němotu,
vždyť naslouchat je hezké,
mlčení přirovnáno je k zlatu.

Však já vím, že hezká slova
i život mohou zachránit,
ta slova musí být ale ta pravá,
aby mohla takovou cenu mít.

Ne každý má tu moc,
že z úst se linou slova líbezná,
někdo prostě slova
drží v ústech zamčená
a papír s tužkou je jeho pomoc.

Má ústa sice nevydají hlásku
v srdci je ale hodně nářku
snad kniha by mohla něco vědět,
ale lepší je přece s optimismem
na svět hledět!
Barbora Janků

K nebi

Lásce se psaly védy
Chci se podívat
Naposledy
K nebi.

V rozbředlém šatu
Umírající hvězdy
Předčítá náhoda slova bez obratu
Nenarozeným dětem.

Jež jsem pohřbíval
V litrech lidského jedu
Bůh se jen tiše smál
Slepotě.

Pak náhrobkem trnovník
Nechtíc se stal
Neutichá křik
Padlého podzimu.

Lásce se psaly védy
Chci se podívat
Naposledy
K nebi.

Obrázek uživatele Kiara

Jeden Svět- filmy za free

Česká televize v rámci festivalu Jeden Svět uveřejnila na svém webu čtveřici dokumentů. Vaše lačné oko může zhlédnout Být skinheadem o vývoji této specifické subkultury, bojující s předsudky a mýty, které se na toto hnutí nabalily. Pokud nemáte jasno v pojmech skinhead, nácek, či sharp, tak vřele doporučuji. Jak už název napovídá, tak Děti ze stanice leningradská poodkrývá děsivou realitu dětských bezdomovců a jejich vztahu ke společnosti.

Modlitba za hříšné

Stojím v lese a opírám se zády o vysoký kmen borovice. Vítr si pohrává s mými vlasy a nechává je v pramíncích vířit kolem mojí hlavy jako malé zdivočelé hádky. Někde v koruně zapípá pták, ale já se po něm nepodívám. Chvěju se. Nevím... Nevím, co dělat. Je toho tolik. Tolik, co bych chtěla říct. Už nechci mlčet. Už ne!

Strom

Vzhlíželi ke mně s pokorou. Byl jsem obr budící obdiv. Tisíce mých prstů tyčících se kolmo vzhůru vzbuzovaly nesmírnou úctu. Byl jsem strom. Jako panovník vládnoucí své zemi jsem já vévodil svému lesu. Mé nohy, tisíckrát rozvětvené a propletené, zabořené do závratné hloubky životodárné země mi dávaly nepřekonatelný pocit jistoty vlastní velkoleposti. Byl jsem král, jemuž se nikdo na zemi nemohl rovnat.

Láska je bezrozměrná veličina

Kreslím červenou pastelkou na červený papír. Šeptáš mi do ucha, lásko, ten obrázek se ti povedl. Neříkáš, hlupáčku, vem si jinou pastelku. Vidíš svět mýma očima. Koukáš z větší výšky na zem, pozoruješ mě shora a tvé mrkání mě ovívá. Hladíš mě po vlasech. Hledám další a další záminku koukat ti do očí. Do těch krásných hnědých, nevinných a milujících očí. Ještě jednu minutu koukat a své oči si vykoukám do těch tvých.

Kříž věčnosti

Kde jste? Nemoci? Sešlosti?
Jsem přibit na kříži věčnosti
Já žít budu věčně sice
A přitom nežít nikdy více
Jak parazit
na bývalém druhu svém
Jak zlá houba
napadající stromu kmen
a pak ho hubíc
Já nespatřím víc
Slunce zář,
jeho teplo na tváři neucítím.
Žít jak v kalamáři
Ve tmě tak černé budu já
Má duše sic pomalu umírá
Avšak žít budu tu po věky
Podobně jako proud řeky
Jehož duše - voda –
pomalu vysychá
Ale stopu - koryto –
tu zanechá
tak i duše má mě opustí
Jsem přibit na kříži věčnosti.

Poslední gentleman

Na sebe přehodil černý plášť
na hlavu narazil cylindr.
Spěšně popadl deštník,
ale zášť ho mrazila stále.

Vyrazil nonšalantně do ulic
a spěšně prošel kolem
žebráků a sexu chtivých dam,
jež ho měli za dobrého přítele.

Několik z nich
se zase postavilo na nohy
jen díky němu a jeho vlídnosti.

Vběhl do postranní uličky
a tam zmizel.

Černý muž z postranní uličky
odkud nikdy nevyšel.

Armin The Crossman

Syndikovat obsah