Kde jste? Nemoci? Sešlosti?
Jsem přibit na kříži věčnosti
Já žít budu věčně sice
A přitom nežít nikdy více
Jak parazit
na bývalém druhu svém
Jak zlá houba
napadající stromu kmen
a pak ho hubíc
Já nespatřím víc
Slunce zář,
jeho teplo na tváři neucítím.
Žít jak v kalamáři
Ve tmě tak černé budu já
Má duše sic pomalu umírá
Avšak žít budu tu po věky
Podobně jako proud řeky
Jehož duše - voda –
pomalu vysychá
Ale stopu - koryto –
tu zanechá
tak i duše má mě opustí
Jsem přibit na kříži věčnosti.

Na sebe přehodil černý plášť
na hlavu narazil cylindr.
Spěšně popadl deštník,
ale zášť ho mrazila stále.

Vyrazil nonšalantně do ulic
a spěšně prošel kolem
žebráků a sexu chtivých dam,
jež ho měli za dobrého přítele.

Několik z nich
se zase postavilo na nohy
jen díky němu a jeho vlídnosti.

Vběhl do postranní uličky
a tam zmizel.

Černý muž z postranní uličky
odkud nikdy nevyšel.

Armin The Crossman

Čeština …. Abecední seznam jmen spisovatelů, básníků, literárních vědců….abecední seznam jmen děl, která tito významní lidé napsali. Nuda? Nikoli! Stačí jedna hodina etymologie nebo jedna hodina semináře Tvůrčího psaní a začne se vám to líbit!

Je krásný den. Až moc krásný na nějaké potrhlé umírání. Je nemístné dnes zavírat oči. Je neslušné už je nikdy neotevřít. Protože právě dnes svítí slunce, obloha jakoby vypila Blue Curacao a člověku je přece moc krásně. Až moc, napadlo by jedince, který ví, že umírá. Neví sice, jestli dnes nebo zítra, ale ví, že to bude brzo. Tak to říkali andělé v bílých pláštích. Konečně uznali, že ty záchvaty nejsou jen pro legraci. Konečně uznali, že epilepsie u něj opravdu je. Konečně uznali, že opravdu umře.

Rock Café, Praha, 3. 3.
Zpěvák již rozpadlých The Specials zamířil do Prahy. A to znamenalo jediné. Oprášit kšandy a vyrazit do Rock Café.

Přišel posel, jako anděl vypadal
povídá :,, Bůh si pro tě poslat dal!"

Chytil mě za ruku, vláčel mě nahoru,
pomalu zvedal nebeskou závoru.

Vtom se mu vytrhnu, a jsem zase zpět
ležím v trávě objímám svět.

Posel se vrátil, že má své příkazy
hlavu mi zvrátil do podivné grimasy.

Vidím své tělo, leží a spí
nikdo nic nezmůže, prah na něm lpí

Poslední pohled zpět, jedno vám řeknu
nechtěj te vidět své tělo v rakvi ležet.

Téměř každý z vás už určitě přečetl Harryho Pottera nebo Tolkienova Pána prstenů. Není to tak dávno co se tento fenomén objevil. Co ale odstartovalo éru fantasy? Začalo to snad napsáním Harryho Pottera nebo odvysíláním prvního dílu Pána Prstenů: Společenstvo prstenu v kinech? Kdo si troufne tuhle otázku zodpovědět? A já si troufám říct, že mnozí z vás mají ve svém okolí jednoho či více fantasy cvoků. A kdo jsou tihle lidé?

Sleduju tabuli, padám, nevnímám
Paní profesorko, pro boží lásku
Zatracen třesu se, chřadnu a usínám
Nenuťte mne naslouchat vašemu hlásku
Co duši mi trhá jak kůži břitva
Do oken už staletí déšť buší
Do konce týdne čeká mne pitva
Já k smrti se unudím
A upadnou mi uši

XT3, 27.2.

Změna je život, pokrok nejde zastavit, je potřeba splňovat požadavky a nároky doby.
Studentský časopis PROSTOR nemůže být výjimkou. Změna již byla několik posledních měsíců naléhavá, ať už kvůli rozšíření čtenářské a autorské základny, tak i novým rubrikám (kulturní recenze, pozvánky ve spolupráci s několika kluby, reportáže) a novým službám (chat, ankety, bazar, soutěže).
To vše a mnoho dalšího připravujeme pro podporu studentů, jejich projektů, tvorby a informovanosti široké veřejnosti o nejen studentských aktivitách.