Obrázek uživatele Linda Vánová

Nejsem jako Ty

Lze jako píseň- akordy:

Dmi
Ne, už se vážně nebojim,
G
Že se snad zamiluju
C
Jen se mi vážně nechce Ami (promiň)

Dmi
Už nejsem jako ty,
G C
dokážu žít sama v poklidu jen se svými pocity

Obrázek uživatele PerfectiOn

Jsme konfliktní

Bohužel je to tak. Nejen já, ale lidé všeobecně. Možná se zatím skrývá více než si vlastně uvědomujeme.

Znáte to, když se dlouho nic neděje a je relativní klid. Všichni okolo vás se mají vcelku fajn a i vy zažíváte tu slastnou chvilku klidu. V tom nejméně očekávaném okamžiku do vás pokaždé někdo začne hustit nehorázné blbosti a ten klídek je rázem v tahu.

U mě se to děje celkem často, ať už je to v rodině, vztahu, ve škole či v jiných blízkých kruzích. Pokaždé někdo přijde relativně prudit.

Obrázek uživatele Linda Vánová

Žalozpěv

Moje opilost stala se tvojí bolestí,
Bohužel, bohudík, bez flašky víc nezjistím
Tvoje naivnost stala se mojí neřestí
Řekni kdo zná cestu z našeho trojneštěstí?

Obrázek uživatele Kateřina Kočová

Pohádka o Sněhurce

Uprostřed lesa na paloučku,
Sněhurka a sedm kloučků,
velkých jako zralé štěně,
žijou si tam spokojeně.

Když jednou těch sedm zmetků,
šlo zas plnit pětiletku,
na chaloupku kdosi buší,
Sněhurka však nic netuší.

Obrázek uživatele Linda Vánová

Omluvte milenky

Odpusťte manželky mých rozněžnělých mužů
Odpusťte, že jsem zhasla v rodinném krbu plamen
Omlouvám se jejich jménem, víc Vám nepomůžu
Omluvte je, neplýtvejte slovem sbohem

Obrázek uživatele PerfectiOn

Skryto ve slovech

Moře slov co nejdou vyslovit, stejně jako každá nepravda či lež v nás zůstávají tak hluboko zakořeněné jak jen to jde. Svými trny trhají kusy srdce až z něho nebude nic a ta zlá květina v nás roste každým dnem a vyplňuje nás. To moře slov, jenž nemusí být nutně těmi špatnými, nás zaplavuje a budí v nás tu radost. Možná to nevidíš, ale pro mě jsi vždy tím mořem ty, která ač občas pálí jak slunce a jindy hřeje, je naprosto konejšivé a na tvých vlnách já rád usínám.

Obrázek uživatele Linda Vánová

Halo pane!

Halo pane, máte slzy v očích.
To kulii té slečně, co z toho vlaku mává?
Snad ste si nemyslel, že se za Vámi otočím
Jen proto, že vám ona sbohem dává…

Halo, kam ty slzy zmizely,
Sotva vlak zajel za zatáčku
To už jsme opět přáteli?
To už mi opět říkáš „miláčku“?

Halo pane! ……My dva si už netykáme…..

Obrázek uživatele Kataleja

S velkou mocí, přichází velká zodpovědnost...

Existuje určitý velmi, divný předpoklad, že lidé jsou čestní a hrají férově. Někde v zákoutí vaší mysli, se vám přesto ozývá hlásek, který našeptává a směje se vaši naivitě. Mladí lidé nastupují na vysoké školy s ještě nepokřiveným charakterem, ale ve chvíli, kdy se ocitnou před zkoušejícím, který si je až příliš vědom své moci a postavení…probudí se. Je to velmi hořké probuzení. Titulovaní vyučující na univerzitách jsou si přehnaně jisti tím, že dokážou, jak to jen říct, ovládat osudy jiných.

Obrázek uživatele PerfectiOn

Milovat

Člověk se v životě neustále učí. Učí se novým věcem a stále dokola se učí milovat. Jakoby to snad pokaždé zapomněl.

V životě potkáte lidi, které milovat můžete nebo musíte, na druhou stranu jsou tu i tací, které milovat nesmíte. Což se spíše vidělo v dávných šlechtických rodinách, kdy si princ/princezna nemohli vzít toho koho opravdu milovali. Byli to většinou sňatky z rozumu a praktikovalo se to nejen v šlechtických kruzích.

Jelikož soused má stodolu a my jen chalupu, dáme jim svou dceru a bude vystaráno.

Obrázek uživatele Kateřina Kočová

SCÉNÁŘ - POPELKA V NÁRODNÍM

„POPELKA V NÁRODNÍM“

1. DEN: INT. BYT MANŽELŮ ČERNÝCH
Eva Černá, svérázná žena středních let a Alfons Černý, milé a plaché povahy spolu bezdětně žijí už několik let. Často vedou silné debaty o praktických stránkách života, v nichž si nedokážou porozumět. Týna je Evina nejlepší kamarádka a věrná společnice.
EVA (volá Týně)

Syndikovat obsah