Červeň jako jakási naděje vlitá do prstů, co pevně tisknou jeden druhý. Pára, co viditelně vzniká ve vzduchu po pronesení jakéhokoli slova. I při tom nejkratším z nich můžeš si všimnout, jak pouhé „mluvit“ může být jiné, když děje se To. Růž ve tvářích polyká slzu samotnou. Je tou první, co skoulela se z oka, když zaslechla hymnu své vlasti. Není ani zima, ani jaro, ani vítězství, ani porážka, ani nic, co by dodávalo pocit určitosti. Je pouhé tady a teď, které mizí ve vzácných tónech.

Dny jsou sečteny.
Dočkal ses odměny?
Pohleď na nebe,
hvězdy svítí pro Tebe.

Jinakost, nejpropracovanější line-up a výjimečnou atmosféru si v rámci českých festivalů drží JamRock už dlouho. Letos přidává navíc spoustu unikátních koncertů, skulptur a programu „navíc“, které uvidíte jen a jen tady. Belladonnu, italskou kapelu několikrát nominovanou na cenu Grammy. Unikátní koncert Chinaski a jejich jediný letošní festivalový koncert, navíc se speciální scénou. Kryštof jako na veleúspěšném turné. MR. WU a skvělé rockabilly od francouzských The Wolfgangs.

Tak, jako Tvé tělo zmírá bolestí,
tak stejně i mé tělo křičí po štěstí.
Tak, jak se Ty halíš do černého hávu,
tak stejně já toužím po bílém pávu.
Tak, jak Ty miluješ noc a moc,
já miluju den a nechci moc.
Ty a já jsme jeden kontrast.
Ty a já jsme jedna velká propast.

Ale navždy... TY A JÁ.

Kometa letí střemhlav dolů,
už neleží na obzoru.
V našich srdcích však dál panují,
mladí, volní a nevinní.
Tancující pod noční oblohou,

Po úspěšně zdolaném zkouškovém, jsem si řekla, že se za tu námahu odměním. Čím jiným než svým oblíbeným románem? Přeci jen ten mě doposud nikdy nezklamal. Ale pohled mi kupodivu sklouzl na jednu z reklam, která se projektovala na celkem nepodstatných internetových stránkách. A ta reklama mi vnukla nápad. Tentokrát si nekoupím román, ale sáhnu hlouběji do kapsy a koupím si čtečku knih. Nápad to byl velice impulsivní a znervózňující. Abych vysvětlila, proč mě to právě znervóznilo, musela bych objasnit jistou velice komplikovanou skutečnost.

V korunách stromů ukryté,
rukama tváře zakryté.

Spanilé zženštilé sonety,
od slečny Žanety.

Pravděpodobně nebudu schopna vám s jistotou říct, jak tento příběh začal. Myslím, že to bylo něco ve smyslu… „Normálně teď čtu jednu knihu, a je to úplně drsné.“ A s tím mi začne moje kamarádka vyprávět, co všechno se tam zatím dočetla. Při venčení psů je to velice vítané rozptýlení, které mě vábí příslibem dalšího kousku do mé čtenářské sbírky. Než začnu s něčím další, chtěla bych uvést, že jsem trochu vybíravý čtenář. Držím se své určité vyšlapané cestičky a jen zřídka vybočím.

Měla jsem měla lepidlo,
to mi mrazem přimrzlo.
Měla jsem měla lepidlo,
to mi slunce zničilo.