Už je to rok, co jsem absolvovala tuto velmi neoblíbenou část maturitní zkoušky. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Byli jsme rozděleni do tříd, každý seděl sám v lavici. Pak přišla ředitelka, popřála štěstí a oznámila jaké čtyři témata vylosovala. A pak začlo čtyř hodinové peklo. Dostala jsem od své starostlivé maminky čokoládu na nervy a ledovou kávu. Měli jsme půl hodiny na to, abychom si vybrali téma. Neuvažovala jsem moc dlouho. Bylo tam naštěstí téma, které jsem si přála.

Nepodařilo se mi zjistit, kdy poprvé zazněla z úst velice zajímavá otázka ohledně oblíbené knihy, nemění to nic na skutečnosti, že většina významnějších spisovatelů, básníků a umělců vůbec, dostane alespoň jednou za život otázku: Jakou knihu byste si vzal(a) na pustý ostrov?

Feministická lingvistika je výsledkem ženského emancipačního hnutí promítnutého do oblasti jazyka. Vznikla v 70. letech 20. století, nejdříve v Americe, později v Německu a pak se rozšířila téměř po celém světě. K nám pronikla v 90. letech. Jedná se o skutečnost, že je některé lingvistky (i lingvisté) spatřují v jazyce diskriminaci žen. Usmíváte se nad touto skutečností? A co ve vás vyvolávají tyto věty?

Jednou mě takhle napadlo porozhlédnout se kolem sebe, nastražit pozorně uši a pečlivě sledovat, co lidé dělají dnes pro svůj zítřek. Jak se stravují, co provozují za aktivitu, jakým způsobem jednají… Nemusela jsem zaostřit zrovna na malé děcko ani na teenagera, a přesto se mi smysly po chvilce otupily a zklamání mě donutilo odvrátit pozornost. Mnohé z vás, milí čtenáři, by možná mé chvilkové zaostření vyvedlo z lhostejného nevědomí.

Tmavá noc. Ten typ noci, kdy prostě musíte přemýšlet a potom zjístíte, že jste jen malí a hloupí, a že vaše životy nemají žádnou cenu. A deprese. Sedíte ve tři ráno na posteli, v ruce cigáro, a víte, že všichni už to vzdali. Je vám jasné, že ve stejnou chvíli se několik lidí pokouší o sebevraždu. Zlý smutek. Zkoušíte usnout, „bylo by lepší, kdybych se trochu vyspal,“ říkáte si. Nepovede se to. Sledujete budík, digitální číslice se v pravidelném rytmu mění. Kouzlo. Uchvátí vás to. Zarudlé oči zvlhnou slzami vzteku a strachu.

„To je hrozný!“ Tímhle výkřikem začínám prakticky každou písemnou práci z matematiky a statistiky. Nejdřív se rozdají čisté papíry (to ještě sedím s úsměvem), ale když se přede mnou objeví zadání, na kterém je plno čísel a písmen, které mám problém přečíst, natož zpracovat, tak jsem v koncích.

Malé dítě má rádo hračky, které svítí a vydávají zvuky, stejně tak i ty prahneš po něčem, co uspokojí tvé oči. A nejen je! Uspokojí to také tvůj chtíč zahrát si. Zariskovat. Chceš zažít nějaký adrenalin, když ti mizí čísílka z displeje. Prohráváš. Nadáváš. Třískáš pěstí do stroje. Ta svině ti zas nedala. Ale ona ti přece musí dát!

My, ženy… dovedeme být divoké jako nezkrocený kůň pádící nad útesy... Nádherné jako první svítání na zemí... Kouzelné jako šepot v korunách stromů, které dnes už nestojí... Dovedeme být silné a nezkrotné.... Vichřice zuřící nad oceány .... Vlny narážející na podbřeží... Umíme být tichounké a klidné jako vzduch v posvátném háji....Dovedeme bojovat zuřivě jako vlčice a když bráníme ty, které milujeme, není nic... nic, co by nás dokázalo zastavit! Nic!

Chtěla bych se tady svěřit se zážitkem s tímto lahodným italským pokrmem. Byla středa. Rozhodli jsme se, že zajdem na pizzu. Jenže jsme měli strach, že v 19 hodin už nebude volné, rezervovali jsme si místa. No a den rychle utekl a byl večer. Těšili jsme se na pizzu, celou cestou do pizzerky jsme s kamarády uvažovali, jakou pizzu si dáme. Do pizzerky jsme přišli přesně. Sedli jsme si a velmi příjemná obsluha nám přinesla jídelní a nápojový lístek.

Jsem poprvé na vysoké škole a mám za sebou své první zkouškové období. Šlo by to charakterizovat jedním slovem „MAZEC.“ Zkouškové trvalo sedm týdnů. Měla jsem před sebou sedm předmětů. Takže jsem šla ze zkoušky do zkoušky. Netvrdím, že jsem udělala všechny zkoušky, ale pokusila jsem se o to. Jedna zkouška z 300 stránkových skript a na zkoušku většinou čas sedm dní. No, abych to shrnula, snažila jsem se, ale moc mi to nešlo. Udělala jsem největší chybu, že jsem se neučila na první průběžné testy, pak to bylo těžké dohánět.