Poslední dobou si říkám, že můj život tak nějak stojí na mrtvém bodě a já nikam nesměřuji. Tuhle změnu jsem začala vnímat poté, co se v mém okolí začaly dít změny v životě mých přátel. Kamarádovi se narodilo miminko, druhý zas žije konečně svůj sen v Americe a kamarádka je jako au-pair v Anglii a tihle 3 lidé mají společné jedno- jsou šťastní. Jsou šťastní tak, až jsem se přistihla, že sama přemýšlím nad tím, co dělá v životě šťastnou mě. Peníze? Škola? Kariéra? Ale kdepak.
Tolik srdcí naposled sevřených
leží dnes na kolejích
pláčou a ďáblův smích
já slyším v ozvěnách
a není to nic než ohlušující prázdnota
a bolestná tichost
Závoje z citů, pohádka bez konce.
Tolik je něhy v závoji na očích.
Svíce jsou zhasnuty, Ty ležíš v peřinách.
Slyšíš to ticho, jsi jeho ozvěna.
Když sedíme všichni tři konečně na motorce a já si k sobě tisknu Gurův batoh, kde je to nejdůležitější, co dnes potřebujeme, a to potvrzení o žádosti o vízum, na základě něhož nám ho jedině vydají, přijde Mandeep ještě na chvilku blíž, vezme moji ruku do svých dlaní, pevně ji stiskne a nakonec políbí. Už mě to nepřekvapuje, ale zase mnou projede takový ten zvláštní pocit nadpřirozena. Nestihnu ani zareagovat, protože Deepak šlápne na pedál a my se s hlukem odpíchneme od vrat.
Letní vedra podle metereologů vystřídají na pár dní přeháňky a ojediněle dokonce bouřky a krupobití. O tom, že teploty klesnou na patnáct stupňů Celsia, se však zapomněli jaksi zmínit.
Byla jsem Tvou vílou- vzpomínáš?
Když hřály mě paprsky slunce
Ve Tvém naručí a já přála si být Tvou co to jen stačí.
Moje drahá iluze Charlotte, píši ti, abys věděla, že nezemřeš. Abys věděla, že žít budeš dál. Chci tě ujistit, že jednou poznáš opravdové sluneční paprsky, nebudeš se schovávat pod ulitou, ale jednou pronikneš.
Moje drahá touho, už schovávat se nebudeš dlouho. Počkej chvíli, snad pár let, uvidíš opravdový svět.
Budu žít a radovat se, budu tančit majestátně, květy lípy, čistá duše, moje sny a můj duch.
Ach, jak ráda se nořím do tvé krajiny. Bezchybné. Není to nadsázka, kdepak.
na úpatí hor, kde nehasne slunce,
v náruči všeobjímající záře,
vždy nepoznané a čisté hledám
a nalézt jiné nemohu,
neboť nikdy nebylo to, co bude,
a co bylo, již nepoznám
Kdysi se mne na tuto otázku někdo zeptal a já v tu chvíli ještě nevěděla, jak moc mi to zamotá životem. Nutí mě to nyní přemýšlet nad tím, jak moc lidé poslouchají své vlastní srdce a jdou si skutečně za tím, co chtějí. Kolik z nás je spokojena se svým životem a neměnila by?
Je mnoho druhů slz. Některé se prolévají tiše, některé provázejí vzlyky tak zoufalé až z toho bolí žaludek. Na světě je mnoho situací, při kterých si dovolujeme propuknout v pláč. Slzy nás provází na každém kroku. Mnozí je považují za slabost, ale kde bychom bez slz byli?
Poslední komentáře
před 10 let 43 týdnů
před 10 let 43 týdnů
před 10 let 45 týdnů
před 11 let 3 týdny
před 11 let 14 týdnů
před 11 let 14 týdnů
před 11 let 23 týdnů
před 11 let 33 týdnů
před 11 let 45 týdnů
před 12 let 1 týden