Některá slova, vyřčená v afektu, navracejí se do mé mysli. Kam láska zmizela a proč ji hněv zastoupil? Ty a já- byli bysme šťastni až do samého konce? Kolik slov od tebe bolí, vnímáš to? Kolik zlých slov o mně ví tvé okolí a přece nejsou pravdivý. Ty a já- jak krásné souznění dvou duší změnilo se ve vichřici v korunách stromů. Teď jen slova píší příběh náš a vzpomínky zůstávají v mysli mé. Jak daleko je až člověk schopen zajít? Nejprve něha, slůvka kouzelná, poté výkřiky, rány, nadávky. Ptám se tě chceš stále pokračovat?

Pocit, při kterém cítíš, že se Tvoje vzdušné zámky rozpadají. Že jsou vlastně věci, kvůli kterým bys klidně přestal dýchat jen abys je mohl mít, i když jsou kolikrát na dosah ruky.Občas když sedíš a koukáš na dno prázdné sklenice a snažíš se v odrazu skla vidět něco více než sám sebe. Myslíš na okamžiky? Chvíle co se událi nebo na ty, které se třeba mohou stát? Myslíš na budoucnost, kterou nikdo z nás nemůže vidět? Coby, kdyby? A jak to vlastně bude, když se sklenka roztříští o beton? Střepy jsou prý předzvěst štětí.

Festivalová sezóna nekončí v srpnu! Díky tour t-music Back to School můžete zakusit spoustu zážitků, legrace a hudebních novinek také během babího léta. Mezi 18. zářím a 4. říjnem vystoupí v šesti českých a moravských univerzitních městech přední domácí kapely, jako je dynamická Vypsaná fixa, pop-rockoví Mandrage, Eddie Stoilow, skáčkoví recesisté Tleskač nebo energičtí Cocotte Minute.

A pak jsme si začaly povídat. Věřte nevěřte, trvalo to něco málo přes hodinu a byl to jeden z nejkrásnějších rozhovorů mého života. Troufám si říct, že na něj nikdy nezapomenu. Celý byl v panjábštině a já s těmi svými několika slovy, které mě Guru pilně učil celou cestu do Kašmíru a zpět, stvořila zázrak. Byla to hra o všem a s ničím, smály jsme se, držely se za ruce, trochu se i praly (má pěknou sílu!) a žily jenom tím momentem. Nikdo ho nemohl rozbít. Tak pevný v kramflecích byl.

Měli jste někdy ten pocit, kdy byste se chtěli setkat s lidmi z minulosti a určité věci si zpětně vyjasnit? Poslední dobou často myslím na pár osob, které před pár lety vstoupili do mého života a pak zase odešli. Většinou kvůli nedorozumění. Paradoxně jsem to v té době moc neřešila až doteď, když se zpětně ohlédnu a řeknu si: „Vždyť to nebyl špatnej člověk nakonec. Proč se nebavíme?“ Tolik let uplynulo a na staré důvody typu co kdo udělal a proč se samozřejmě zapomnělo.

Čtvrtý ročník Pyrofestu - velkolepé ohňostrojové a laserové show doplněné vystoupeními nejen skvělých českých kapel, ale i legendární skotské skupiny Nazareth, byl vskutku zdařilý! A to i přesto, že počet návštěvníků podle subjektivního dojmu značně převyšoval kapacitu Žlutých lázní a lidé se často museli mačkat jako sardinky v nálevu, aby vůbec mohli setrvat poblíž místa dění a v tom lepším případě alespoň něco viděli. Na druhou stranu pořadatelé zařídili pro ty, kteří si byli ochotni připlatit, pohodlná místa k sezení s perfektním výhledem na ohňostroje a laserovou show, které celou jednu hodinu zdobily oblohu nad Vltavou.

Povím vám o celém dnešním dni, ten příběh se vám bude líbit. Sedněte si na pohovku nebo do křesla nebo na koberec a zkřižte nohy, jako se v Indii sluší v chrámu. A pak už jen naslouchejte. Žijte tou pravou atmosférou a dýchejte zhluboka, protože to nebude lehké unést. Bylo úterý, krásný indický prosluněný den, když jsem se na střeše probrala ze spánku. Bylo tak brzo, že bych se sama asi nevzbudila. To mamaji tam za mnou ještě před šestou hodinou přišla, aby mě pohladila po tváři a nechala mě si na chvilku myslet, že jsem v pohádce.

No to svět neviděl! Chodí si domů, kdy se mu zachce! A když se ho slušně zeptám, dokáže jen tupě mlčet. Celej dědek! V životě jsem neviděla tak paličatýho mužskýho! Co já bych panečku dala za jinýho. Jen co si vzpomenu na Toníčka z Horní Dolní, nejradši bych…No to vám byl lidičky ale chlap! Jenže já, husa, si vydupala pražskýho ouředníčka z banky. To jsem si teda dala. Peníze domů stejně nenosí, takže Kajmanský ostrovy, o kterých sním celej život, stejně nikdy neuvidím. Jo, to on mi sliboval hory doly, na začátku, když si mě bral.

Křik uvnitř těla zní jako píseň života
Kterou má hlava plná střepů ráda poslouchá
Pro některé je na zemi málo místa

Jsi princem z pohádky,
já znám tvůj hrad,
víš, co jsou to hádanky,
s tebou mám vždy chuť se smát.