Obrázek uživatele Zee

Starý muž

Starý muž seděl, když rádio začlo hrát Mozartovu Requiem.
Starý muž seděl, když rádio Mozartovu Requiem hrát přestalo.
Starý muž seděl, když v rádiu běžely zprávy.
Starý muž seděl, když rádio začalo komentovat fotbalové utkání, a když rádio fotbalové utkání komentovat přestalo, starý muž tam stále seděl.
Když dveře pokoje otevřelo jeho čtyřleté vnouče a řeklo, že si chce s dědečkem něco zahrát, starý muž vzal pantofli a hodil ji po něm.
Starý muž se jmenoval Svevo Sittara a byl malířem.

Obrázek uživatele Kiara

Sto zvířat, aneb škatulata hejbejte se

21. 2. Rock Café, Praha
Sto zvířat svlékli zimní kabát a jarní slunce odhalilo pár změn. Tou největší změnou byl odchod Petra Ostrouchova. Jeho místo kytaristy převzal Jan "Beruška" Šobr. Úlohu zpěváka, perkusionisty a scénického tanečníka na svá bedra pojal Jan Kalina. Na uvolněné místo za bicí sestavou usedl Miki Nop. Ostatní zůstává na svém místě.

Obrázek uživatele Kiara

Dadaismus

Dadaismus je umělecký směr moderního umění. Nutno však podotknout, že tomuto modernímu umění je přes sto let. Pokud budeme bazírovat na datech, tak lze dadaismus přibližně ohraničit mezi léty 1905-1920. Dadaismus je extrémní reakcí na dění ve světě, na šílenství které způsobila první světová válka. Tento umělecký proud do sebe pojmul absurdní smích nad zříceninami měst a lidských charakterů. Výsměch však není jediný cíl. Nastavuje pokřivené zrcadlo společnosti a tento obraz je maximálně vyhrocen. Dada skoncovalo se vznešeností.

Obrázek uživatele wink

,,Snad'' neklid v duši

Né, na tohle jen slova nestačí!
Nelze to popsat lidskou řečí!
Je to něco nevysvětlitelné.
Je to něco tak ubíječně kouzelné!

Zmatek a nerovnováha mezi zlem a dobrem.
Pocit nepopsatelný lidským slovem…
Je to když hrnou se ti slzy do očí
a přitom máš chuť‘ se smát!
Je to jakoby si poprvé zhlédla svět
a přitom mával sekerou kat.

Připadá ti vše, jak bys to už zažil.
Cítíš se jak v cizí kůži.
Nemáš chuť‘ přemýšlet a čas abys svá slova zvážil.
Umíráš a při tom chceš vyřvat ze sebe všechnu tíži!

Retro

Vlna retra, kterou v roce 2001 odstartovalo vydání dlouho hrající placky new yorské, do té doby, undergroundové kapely The Strokes – Is this it?, je již za svým horizontem. Ze Strokes se staly hvězdy, z retra mainstream a obchody s oblečením z druhé ruky praskaly ve švech. Dnes už tento „chaos kolem kytar“ chladne. Není se čemu divit, v Anglii se během posledních dvou let urodilo víc kytarových kapel, které je nebezpečně nesnadné rozeznat jednu od druhé, než koláčku cookies a chlapců jménem James.

Obrázek uživatele Zee

Mladí, krásní a dokonalí

„Zab ho! Zab ho! Zab ho! Anooo! Heeej!“ ozývalo se šatnama. Uprostřed kruhu studentů do sebe bušili dva týpci. Vysokej hubenej a vysokej tlustej. Stál jsem opřenej o skříňku a pojídal chipsy, vedle mě byli Marvin a Igor, sledovali jsme bitku. Na hodinách bylo 11:35, máme pět minut, to je spousta času.
„Kdo myslíte, že vyhraje?“ ptal se Marvin.
„Ten tlustej,“ řekl jsem.
„Ten teplej,“ řekl Igor.
Pravděpodobně myslel taky toho tlustýho, vypadal tak trochu divně, to jo. Možná za to mohly ty světle hnědý rifle, takový těsný, fakt nevím.

Pravda nebo sen?

Je to smutné, ale je to tak,
Jsem filmový maniak,
své dny trávím u obrazovky,
filmů viděla jsem už stovky.

Každý je jiný,
každý kouzlo má,
každý ti svůj příběh povídá.
O lásce silnější než život,
o smutku, zlobě,
co hledá milost.
O víře a přátelství nezlomném,
mému přání
tak moc podobném.

Pravý život však jiný je,
člověk zdarma nic nedostane.
Láska a přátelství
jsou jen slova,
štěstí je pouhá náhoda.

Kolem jsou lidi,
co si hrají na lásku,
bojím se, že jednou
sundají svou masku.

Kapitalistická zeď

Snít můžu, to je zadarmo. Taháš své tělo po brigádách, ať si vyděláš na přípravné kurzy a knížky, které tě mají zavést blíže či k úplnému přijetí na tvou vysněnou vysokou školu. Nesčetné hodiny brouzdáš v brožůrkách a na internetu. Zkušenost tě časem poučí dělit propagující materiály z jednotlivých vysokých škol na dvě hromádky. Na tu máme, na tuhle nemáme.

Obrázek uživatele hektor_konektor

Ten stroj

Tentokrát na Edvinovo speciální vyžádání. Pořád se konec zdá blízko. Ale to jediné, čím si můžeme být jistí, je to, že je pořád blíž. Blíž než před dvěma dny, blíž než před minutou. Ten stroj už krvácí. Osten jenž ho protnul je čím dál blíž jeho srdci. Chvěje se, cítím jeho slabost a smrtelné zoufalství. Je to vidět v tisících jeho prázdných očí, v černi jeho milionů žil. Ví, že krvácí. Chci věřit, že vykrvácí brzo. Moc tomu chci věřit...

Monology srdce - Cílevědomost

„Přání je jen první krůček na předlouhé cestě ke splnění snu.“

Syndikovat obsah