Pampelišku od lopuchu
těžko bych dnes rozeznala,
v háji břízek bělokorých,
kozáky bych nehledala.
Tvé vycházky, dědečku,
mi vždycky mnoho věcí daly.
Viděli jsme ledňáčka
i na raka jsme zamávali..
Turistické značky,
stopy zvířat ve sněhu,
poznávats´ mě naučil,
mít oči vždy ve střehu.
Ze všech kopců na obzoru
znala jsem jen Javorový.
Však díky tvým informacím,
všechny poznaly mé nohy.
Tvoje ruka ukázala
vše co pro mě bylo nové.
Proto můžu směle říci:
Vědění se děda zove!

Dědeček je velký gurmán
jeho jídla ráda chutnám.
Veječinu s cibulí
umí nejlíp v okolí,
párky na sto způsobů
vždy se hodí ke chlebu.
Učils mě se slušně chovat,
příbor správně používat.
Co na talíř naložím
to si také s láskou sním.
Po jídle říct děkuji, používat prosím.
Tyto rady, dědečku, v hlavě, v srdci, nosím.
Na procházky vyšli jsme sotva co jsem stála.
Hrázdu ve dveřích zhotovils mi, když jsem byla malá.
Kotrmelce, výmyky, provazové žebříky,
rychlé běhy, k tomu skoky,
přes pařezy, přes potoky,
tanečky i krok sun krok
naučils mě na přesrok.
Časem bez tvých rozcviček,
narostl mi faldíček.
Dneska ti však děkuji,
opět sportu holduji.
Prosím, nauč naše děti,
cos naučil nás,
ukaž jim svět kolem tebe,
ten svět, plný krás.
O.K.
(Příspěvek zaslal K.K. z Jablunkova)