Lenka Černá, scénář Dopis na rozloučenou
Dopis na rozloučenou aneb příběh v Dopisech
(Lež má krátké nohy a s kreditkou v kapse vám stejně nikdo nic nezaručí aneb o tom kterak se důvěra k manželovi, sestře ani nikomu jinému jedné paní hodně nevyplatila.)
JEDEN DEN A VÁŠ ŽIVOT SE RAPIDNĚ ZMĚNÍ aneb REKLAMA NA NAIVITU
(12.3.2082, 11,30)
Drahá Maruško,
Scénář - Odměněná dobrota
EXT. RÁNO
Krásné ráno. Svěží větřík si pohrává se stromy obsypanými květy, horké slunce vyhřívá střechy domů, všechno je v jednom květu, ptáčci cvrlikají a létají k otevřenému oknu druhého patra činžovního domu. Okno je bez záclon, v něm sedí půvabná Klementýnka a marnivě se dívá ven.
INT. RÁNO (byt č. 3, činžovní dům)
Nemůžu spát. Myslel jsem teď na dost věcí. Na to, co jsem všechno zažil a co mě ještě čeká, na to, jak čas neúprosně plyne a nic už nikdy nebude stejný, myslel jsem I na to, jaký jsou lidi kolem mě a jaký jsou lidi vůbec, myslel jsem na svoje dávná přání a touhy a na svoje touhy současné…myslel jsem na tebe. (Jmenovaná), ty jsi všechno, po čem jsem kdy v životě toužil! To až s tebou přišlo všechno hezký v mým životě! To s tebou jsem začal myslet na budoucnost. S tebou, právě teď jsem neuvěřitelně šťastný!
Tvůrčí psaní flákám děsně,
Se zápočtem mám to těsně,
Středu jsem zas prošvihla,
Stejně bych jí nestihla.
Měla jsem fakt děsnej stres,
Ročníkovku sněd‘ mi pes.
Vlak mi ujel před nosem,
Tak jsem jela přívozem,
Čas však blikal za pět čtyři,
Míjeli mě pionýři.
Vesele si zpívali,
Přitom děsně chlastali.
Mlha padla znenadání,
Ha – motor nikdo nepohání.
Padla na mě panika,
Mít tak s sebou logika.
Ten by mi řek‘, žádný strachy,
Zbytečný jsou tvoje tlachy.
Norský moře mě by snědlo,
Nemít s sebou napajedlo.
Tak zaprvé, ujasněme se – lidé touží po všem sladkém. A nejvíce po tom nejsladším ...
Matfyzák mi nadbíhal v tanečních. Bylo mi patnáct. Jemu dvacet. Já si myslila na panenky, on na matematický derivace. Když byla pánská volenka, tak si pro mě chodil. Na naše první oficiální rande měl modrý tričko s límečkem, oblíbené brýle. Čekal před Obecňákem. Dal mi kytku a já měla super pocit. Bylo to první a poslední rande. Na rozloučenou mi dal pusu. Hroznou. Líbání slimáků v sezoně. Přišla jsem domů a napsala, že chci bejt jen kámoška. Párkrát jsme šli ještě do divadla a pak byl klid. Po pěti letech si mě chtěl přidat na fejsbůk.
Ten kluk
Šla jsem tudle ulicí,
A potkala pěknýho kluka.
Povídá mi: „Kampak slečinko míříte?
Prach za sebou a zlaté kamení víříte.“
Připomínal mi mýho tátu,
Toho, co umřel ve válce,
Vypadal trochu jako čert,
Jo, život s ním, byl jeden velkej žert.
Ten kluk byl skoro jako on,
Oči měl věrný a pusu širokou,
Já najednou jen s ním chtěla žít
A bylo mi jedno, jak starý mohl tak být.
Mohl to být můj syn,
Moje ztracená radost,
Ten kluk s bělostnou pletí,
Poté jsem zjistila, že říkali mu Petí.
Tak vzala jsem ho za ruku,
Zase se musím dívat na to, jak mi ty vlasy nesnesitelně trčí. Několikrát jsem si je už zkoušel navlnit tím gelem, ale jak je vidět, nepomáhá to. Tahle růžová košile mi dneska výjimečně sluší, třeba si toho konečně všimne. Měl by si toho všimnout. Já se tak strašně bojím, že zase nastane to trapné ticho, přitom, když jsme se viděli naposled, i on vypadal, že by snad mohl mít zájem. Ještě upravit kalhoty, černý pásek, hm, docela sedí, Eliška je hrozný zlatíčko, je to nejlepší holčina, kterou znám.
Dívám se na obraz v zrcadle a sním....
Tento text je vytvořen z pohledu "druhého já Doriana Graye".
Pohled do zrcadla
Vidím se v zapomnění
Poslední komentáře
před 11 let 27 týdnů
před 11 let 27 týdnů
před 11 let 29 týdnů
před 11 let 39 týdnů
před 11 let 50 týdnů
před 11 let 50 týdnů
před 12 let 7 týdnů
před 12 let 17 týdnů
před 12 let 29 týdnů
před 12 let 37 týdnů