Óda pro Popelku

Zahalena tajemstvím,
co jen bájná sova ví,
v tři oříšky věřila,
svůj sen si vysnila,
švarného prince na bílém koni,
co snesl by i modré z nebe pro ni,
sen krásný, pomyslí-li na něj,
život však co nemá děj,
kéž by se skutečností stal,
jen skromný hoch stojí opodál,
chudý jak kostelní myš,
nemá na sobě zlato ani „in“ plyš,
má však bohaté srdce plné lásky,
citu a objetí bez nadsázky,
zdravý to rozum má čelit nástrahám,
závaží života radí vahám,
popelčin svět předčí sen,
popelko, probuď se, vždyť je už den…

Milan Zakřevský