V 10 hodin ráno zběsile bloudím po Olomouci a hledám základnu rádia. Průchod skrz hradby je uzavřený, tak si dělám procházku navíc, ale nakonec přede mnou stojí hrozivá bílá budova, která se mému blbému nápadu jít do rozhlasu směje už teď.
Tak si slečno sedněte, vypište nám hromady papírů o tom co neumíte a co vás nebaví, ať to nezdržujeme. Nastudujte si tři texty, jedny zprávy a dvě upoutávky.
A tak stojím, před sebou lány textu o Schwarzenbergovi a Twitteru a samozřejmě mě jeho debilní jméno rozhodí hned na začátku. Tak to bysme měli, teď si zahrajte na blbou blondýnu a přehrávejte, jak je ten obal na mobil, co jste si koupila super! Teď nám ještě řekněte něco málo o sobě a díky, dovi ! Ani ano, ani ne, my se kdyžtak ozvem..
Odcházím odsud se smíšenými pocity, že jsem to celé zvrtala a tak si na spravení nálady jdu koupit boty.
Taky vanilkové latté v McDonald´s . Po cestě na kolej pak potkávám oranžového háre krišnu, kterej mi nutí svoje zázračné sušenky, tak se nechám ukecat a když už jsem tam, tak rovnou zapadnu do optika, abych si po sto letech nechala "předepsat" kontaktní čočky..

Ještě že mám alespoň ty boty, když už nic ..