Krátká povídka ze života jednoho z lidí, co působí obyčejně, ale mají svá tajemství.

„Zlato, jsem doma!“ ze dveří křičel Thomas s černým kufříkem v jedné ruce a v druhé kytici, jeho žena Emily měla totiž svátek. Bylo už sedm hodin večer, vždycky se v tuhle hodinu vracel z práce.
Odložil si kabát a kufřík v chodbě a šel blahopřát ženě. Našel ji v obývacím pokoji i s dcerou Susannah, jak sledovaly televizi. „Všechno nejlepší k svátku,“ přistoupil k Emily a políbil ji dlouhým polibkem, „dám ti je do vázy v kuchyni, jen klidně seď. Ahoj Susan.“ Pohladil dceru po tváři a šel splnit, co řekl.
V kuchyni vesele ukládal kytky do vázy a prozpěvoval si Maxwell´s Silver Hammer od Beatlsáků, tak je s oblibou nazýval. Večeři neměl nikdy nachystanou, jedl vždycky v práci, než přišel domů.
Vrátil se zpátky do obýváku a sedl si vedle Emily na gauč. Chytil ji něžně kolem ramen a její hlava pomalu klesla na jeho rameno. Thomas se cítil šťastně a spokojeně. V televizi hrál rodinný film, nijak ho nezajímal, ale chtěl si hlavně odpočinout, a kde by si odpočal víc než v klidu se svojí rodinou.
„Susan už spí,“ všiml si Thomas, „ odnesu ji do postele.“ Susannah ležela před televizí a spala, vzal ji do náruče a opatrně nesl do jejího pokoje. Uložil ji do postele a přikryl peřinou. Dlouze se na ní zadíval, „dobrou noc Susan,“ a dal ji pusu na čelo. Potichu odešel z pokoje a pomalu zavřel dveře.
Když se vrátil k Emily, pořád sledovala ten podivný film, zpátky si k ní přisedl. „Sladce spí,“ vzal Emily kolem pasu a začal se k ní přibližovat. Náruživě ji líbal, cítil její zuby na svém jazyku, rukou pomalu stoupal níž.
V tom se rozrazily dveře a dovnitř vběhlo několik policajtů. „Ani hnout, máte právo nevypovídat. Lehněte si čelem k zemi.“ Kolem Thomase a Emily najednou stalo nejmíň deset policistů a mířili na ně zbraněmi.
„Nic jsem neprovedl,“ bránil se Thomas, když mu nasazovali pouta.
Policisté byli znechuceni čpavým zápachem, jeden se dokonce vyzvracel na zem, když spatřil rozkládající se tělo ženy na gauči. Měla na tváři už jen zaschlé tlející maso a prázdné oční důlky.
„V pokoji je to dítě, nebo spíš to co z něho zbylo,“ znechuceně oznámil jeden z policistů svým kolegům.