Povídka "Špinavá láska" na motivy skutečné události z mého povídkového souboru "V Botanický a jiné (ne)povídky".

Byl z Letňan. Byl mladší. A nebyl vůbec hezký. Měl oči jako liška. A lišky jsou prý prohnané. Úplně mě zmasakroval svými řečmi. I přátelé mě přesvědčovali, ať ho nechám, že s ním, to není ta, kterou znali. Vodil mě kalužemi, blátem a špínou. V nocích jsem toužila po někom, kdo přijde. Ze sna. Chlácholil mě ve své nicotě a já se cítila šťastná. Zdání. Na narozeniny mi snědli můj dort jeho přátelé. Ani jsme je všechny neznala. Říkal mi prdelko. Jeho krátké fousky na tváři dítěte mi přišly směšné. Na pražském Sacre Ceur jsem se s ním bez milosti rozešla. Páchl po zoufalosti. Voněla jsem svěžestí. Někdo mě polil ledovkou. Potřebovala jsem ji jako sůl. Nemyla jsem se přes dva roky. Říkám mu Špinavá láska. Nezajímá mě, kde je teď. Ať si svévolně špiní jinou.