Už několik let se vznáším na obláčku svého nádherného leč imaginárního amerického života. Miluju všechny jejich seriály, zbožňuju hodiny angličtiny, filmy bez dabingu, burákové máslo, javorový sirup a všechny další pochutiny, které se za hranice naší milované České republiky ještě nedostaly. Jejich kultura mě natolik fascinuje, že mě už nebaví se jen o ni dočítat v knihách, časopisech, ale chtěla bych žít jejich život a poznat jejich kulturu na vlastní kůži. Proto i toužím studovat v zahraničí, toužím se procházet ulicemi New Yorku, toužím tam pracovat, toužím tam žít… Z nádherného snění a plánování budoucnosti mě pouze vytrhávají finance. Život za hranicemi pouze pro bohaté, pouze pro extra výjimečně nadané? A co stipendium pro snílky, to by nebylo?

Je to celkem škoda, že bez většího obnosu financí se člověk nedostane téměř nikam, pokud ovšem nehodláte cestovat pěšky. Sice je spousta kurzů, které vám umožní poznat odlišnou kulturu do hloubky a ještě si tak i zdokonalit cizí jazyk. Jsou i programy, které vám rovnou nabízejí tam studovat střední, nebo vysokou školu. Dobré soukromé školy i s českými učiteli jsou drahé a na ty státní musíte opravdu umět dobře příslušný jazyk. A zadarmo to taky není. A takhle jsme se nevědomky ocitli v bludném kruhu. Nejsou peníze, není cestování. A i kdyby, nemůžu po svých rodičích s průměrným platem chtít, aby mi zaplatili kurz téměř za půl milionu! Ani bych to nechtěla. Nechybí mi nic, mám všechno co, potřebuju a už mám v sobě i pocit smíření s tím, že se tam dostanu nejspíš až jedině za prací, kdy nebudu muset platit nehorázné peníze za rok v USA.

Ale... Nikdy nevíme.