Kolem žloutenky se už namluvilo hodně. Ještě před pár dny toho byly plné noviny. Všude se mluvilo o žluté epidemii a nikdo nevzal do úst nic předtím, než si vydrhl ruce až mu z nich téměř tekla krev, jen aby na něj žlutá potvora neskočila.
I u nás na gymplu jsme byli informováni, že bychom si měli mýt ruce – proběhla akce Čisté ruce. Všichni se myli jak šíleni.
Zamyslela jsem se nad tím z jiné stránky. Co udělala vlastně škola pro naše bezpečí? Byla prevence na naší škole dostatečná? Pouhé upozornění na možné nebezpečí a doporučení k lepší hygieně je podle mého názoru trochu slabá ochrana.
Nejlepší byla poznámka mé spolužačky: "Kdyby aspoň jednou týdně na jednu hodinu pustili z kohoutku teplou vodu." Nejeden z nás jistě tuší, že mytí rukou, i když pravidelné, ve studené vodě k zastavení šíření žluté epidemie jistě nepatří. Nevím, jak to chodí na jiných školách, ale na té naší se teplé, nebo aspoň vlažné vody člověk nedočká, i kdyby prostál u vodovodního kohoutku třeba celou přestávku.
Další černý puntík připisuji naší škole za mýdla v síťkách. Co je to za skřítka z minulosti? Na tyto mýdla si pamatuji už z období školky. Není se proto čemu divit. Můžeme si sice s chutí drhnout naše ruce mýdlem do dokonalé čistoty, ale pokud to samé udělal před námi člověk se žloutenkou, nebrání podle mého mínění nic k tomu, aby se žloutenka rozšířila i na nás. Mýdla v síťkách houpající se na vodovodním kohoutku by měly vystřídat tekutá mýdla. Hygiena by se tím rozhodně aspoň o něho zlepšila. A pokud by snad vedení namítalo, že by žáci plýtvali mýdlem jako toaletním papírem, tak snad si sami uvědomí, že jsme přeci na gymnáziu, kde se studenti už snad umí aspoň trochu nějak chovat. A snad je přeci nezabije pár korunek, které se nesmyslně cpou do bezúčelných vitrín na chodbách pro kameny a jiné exponáty, aby zajistili lepší školní hygienu. Peníze hýbou světem a není jich nikdy dost. Ale je taky otázka, jak se využijí.
I kdyby si však už člověk myl ruce v teplé vodě s tekutým mýdlem, nic nezmění na tom, že si musí utřít ruce do věčně mokrého látkového ručníku. Už je to pěkná řádka let, co jsem se nesetkala na jakýchkoliv veřejných záchodech s látkovým ručníkem. Je to jen kus látky, který se jednou za čas vypere, ale do moderní společnosti už to přeci nepatří. Hromadí se v nich všemožná nečistota, bakterie a je to i do jisté míry určitý zdroj šíření žluté nákazy. Nedělám si totiž iluze, že si každý, kdo navštíví záchod a spěchá do hodiny, důkladně umyje ruce.
Člověk se tedy může snažit sebevíc, ale vyvarovat se možné nákaze je značně složité, pokud k tomu nejsou vytvořené dostačující podmínky. Kritiky na naší školu již bylo dost. Například nedávný problém s chybějícím toaletním papírem. Škola někdy investuje peníze tak, aby se co nejlépe prezentovala a přilákala víc studentů. Ale kolik studentů se skutečně přihlásí, když uslyší, jak málo jsou zajištěny primární potřeby studenta na naší škole?
Leňula