Načmáral jsem na kus jízdenky
nesmyslné prázdné skice
snil jsem
probudil na jevišti
bez textu a masky
rozplynula se léta bezstarostná
i plaché krásky
co občas doprovázely
za půl loktu.

Náhle jako zrcadlo
stáli proti mně diváci
čekající co ještě řeknu
než vydechnu
zdechnu
neb těžké je vzdorovat
vlastní marnivosti
náhle jako zrcadlo
stáli proti mně tihle hosti.

Pozvednu tělo
vždyť mám jen kosti
zaschlý šat
prý zůstal po hrdosti
otevřít srdce?
laciný krámek
říct alespoň děkuji
a bez poznámek
utéct.

Načmáral jsem na kus jízdenky
nesmyslné prázdné skice
rozkvetl trn růže
další krok
s tváří vraženou do kaluže
Ante mortem
to zrcadlo nelže
přišli se podívat na sny
soudcové prázdní.