Od ledna se zvýšilo DPH také na knihy, nepomohly ani petice proti zvýšení DPH u knih, nepomohly ani prognózy lidí, kteří viděli reálné důsledky tohoto činu již rok předem. Čtrnáctiprocentní daň na knihy, noviny a časopisy totiž povede ke zdražování produkce, k snížení dostupnosti méně oblíbených žánrů, k bankrotu menších nakladatelství, k šetření knihoven, k poklesu čtenářství, k úpadku vzdělanosti apod. Už loni a v jiných posledních letech lidé málo kupovali knihy, málo četli, jak vyplývá z různých průzkumů. Jakým směrem to asi půjde dál, když si čtenáři loni rozmýšleli koupi knihy za 249 korun a nyní za ni zaplatí 269 Kč? Celkově vývoj v naší zemi jde pěkně do ******! Přesto jsem narazila v knihkupectví na posledně vydanou knihu Miloše Urbana a byla jsem rozhodnutá si ji koupit. Ještě jsem ji nečetla, do sbírky by se mi hodila (už jen tím typickým formátem Urbanových knih vydaných v nakladatelství Argo, s obvyklými ilustracemi Pavla Růta), nově se Urban snaží ještě upoutat čtenáře 3D ilustracemi a do knihy vloženými brýlemi. Wow! řekla jsem si. Následující den jsem ale navštívila knihovnu a v regálu objevila Boletus arcanus. Tak jo, přečtu si ji, když tak si ji do sbírky koupím pak. A jéje! Ještě že jsem si bolestivě čtenářsky nepřitažlivý poslední román mého jinak oblíbeného autora nekoupila! Za ty peníze by bohužel nestál a nemá v tom prsty zdražení DPH! Jak se říká, ne každý den je posvícení. Urban opustil architekturu a historii, zanevřel na Prahu jakožto významotvorného nositele, zanevřel téměř na kriminální zápletku, zapomněl navodit atmosféru tajemna. Ach jo! To, co jsem na prózách Miloše Urbana obdivovala, jsem nyní marně hledala. Ačkoli jsem nadšenou houbařkou, tří set stránkový román o záhadné houbě (naštěstí se nejedná o lysohlávky, ale o neznámou houbu, kterou nenajdeme v žádném atlase hub), jež v lese vidí jen vyvolení a která slibuje věčnou mladost a krásu lidem, kteří ji sní, to je poměrně slabé téma. Autorovi nepomáhají ani aluze na román ze začátku minulého století Věc Makropulos Karla Čapka. V poměrně nudném příběhu je zapojeno spoustu postav, setkáme se i s narážkami na současnou politickou scénu, pár lidí umře, trochu se střílí, teče krev, ale co z toho? Mě chybí tajemno, chybí mi Praha, chybí mi architektura, kterou Urban dokázal vždy tak mistrovsky využít ve svých prózách. Doufám, že dalším románem mě Urban potěší. A vůbec mi nebude vadit, když opustí 3D ilustrace, které jsou v knize stejně bezúčelné. Snad si autorův další román budu chtít koupit do sbírky.