Byla to snad potřeba minulého režimu rychle někam umístit rozrůstající se obyvatelstvo anebo to má člověk brát jako mistrovské dílo tehdejších architektů? Samozřejmě je to věc názoru, i když si myslím, že v dnešní době již není o čem pochybovat a jasná odpověď je, že panelovým sídlištím již odzvonilo.
První panelové domy se začaly stavět po první světové válce v Nizozemsku a následně pak v Německu, Francii, Švédsku a všech evropských zemích. V České republice propukla ,, panelová mánie“ v 50. letech a skončila až po pádu socialistického režimu. Rychle vznikaly nové městské čtvrti z panelu- sídliště. V tehdejším Sovětském svazu dokonce vyrostla celá města z panelu. Ptáte se, proč se tak dělo?
Všechny evropské státy se potýkali s nedostatkem obytných prostor a domy z prefabrikovaných železobetonových dílů - panelů byly nejsnadnějším a nejlevnějším řešením. Zatím co se ve východním bloku hojně budovalo, na západě se od výstavby panelových domů upustilo již v 70.letech.
Není divu, každý jsme takové typické sídliště už někdy aspoň zahlédly, pokud v něm přímo nebydlíme.. Máme tu na výběr od nízkých domů s pouhými čtyřmi patry bez výtahu, až po dvanácti patrové ,,mrakodrapy“, někdy i se dvěma výtahy. Jen jednu chybu to má, ať už si vyberete jakýkoliv z té řady uchazečů, následně zjistíte, že bytové jednotky jsou v každém z nich stejné, jen v počtu místností se liší. A vrcholem všeho už je jen výhled z okna. Šťastnější se mohou kochat šedým panelovým horizontem a těm ostatním nezbývá nic jiného, než opět závidět sousedům nedělní oběd. To nám to ale soudruzi pěkně zařídili, jen při té rychlosti, s kterou stavěly panelové domy, zapomněly na tepelnou i zvukovou izolaci, dřevěná okna, která ani jako nová netěsnila, a kvalitní materiály, které by se daly použít.
Dnes nás může hřát na srdci představa vlastního domečku někde v zeleni na předměstí, jen se nesmíme dívat na fakt, že ho budeme splácet do konce života- a běda když ještě před tím stačíme umřít.

* Poznámka autora: auto se na sídliště (stejně jako pes) nehodí.