„Tisíc podob život mívá, kdo ho chce znát, ať se dívá. Vím, jak světem jít…“
(Byl jednou jeden… život, 1986)

Propůjčená znělka z francouzského televizního seriálu Byl jednou jeden…život z roku 1986, byla hlavním motivem divadelní hry tvůrčího kolektivu Synapse, který vznikl v rámci Univerzity Pardubice. Celý tento projekt byl jakousi zkouškou a pro mnohé překvapením.

V zimním semestru 2010 se studenti filozofické fakulty mohli poprvé zapsat na předmět Dramaturgie a produkce kulturního pořadu pod záštitou PhDr. Zuzany Novákové, vedené Bc. Kristýnou Hypšovou, členkou pardubického Divadla Exil.

Já osobně jsem se tam připsala na poslední chvíli, aniž bych doopravdy věděla, co je náplní předmětu. Na první hodině jsem se dozvěděla, že jde o zcela nový tvůrčí projekt a v rámci zakončení předmětu bychom měli něco předvést katedře Literární kultury a slavistiky a vlastně celé Univerzitě. Čehož jsem se mírně zhrozila. Zřejmě jsem nebyla jediná. I když jsem několik studentů neznala, z jejich tváří se dala snadno vyčíst reakce. Někteří z nich už na příští hodinu nedorazili. Jiní do projektu šli s odhodláním a vizí budoucnosti, pro všechny to byla jedinečná příležitost. Já jsem tam zůstala převážně proto, že jsem si chtěla vyzkoušet něco nového a cítila jsem, že to bude pro mě nová zkušenost. V tom mě hned ze začátku utvrdila jedna hodina, kdy jsme si sedli do kroužku a jak sraz anonymních alkoholiků jsme mluvili jeden po druhém. Tak jsme se trochu poznali navzájem a zjistili, že jsme všichni stejně divní.
Další zajímavá hodina byla naplněna řevem přes údolí, kde se pásly krávy. Bohužel nebylo ani údolí a ani to stádo. Museli, jsme si vystačit s třídou. Věřím, že si tuto zkušenost všichni užili zvlášť probíhající seminář na druhém konci chodby.

Semestr se pomalu krátil a my neměli ani námět příběhu. Takovým nezdařilým pokusem byla jedna myšlenka, na kterou ostatní měli navazovat a nabalovat nové souvislosti. Trochu se to zvrtlo a nějak jsme se dostali k nešťastným a týraným mořským pannám, které se staly alkoholičkami a jejich manželé, rybáři, je zavírali doma. No…nevím, zda by toto jako námět zrovna uspělo. A tak jsme dostali úkoly, z kterých vzešel námět sociálních sítí a problému závislosti.
Stále mi ale přišlo, že jsme byli jakási ne zcela úplná skupina. Tento fakt se změnil po divadelním workshopu v Divadle Exil v Pardubicích. Jako lektor k nám přijel MgA. Roman Vencl, člen Moravského divadla Olomouc.

Naučili jsme se spolupracovat, jeden druhému dávat kopačky, také jsme se naučili docela slušné zvedačky a jak odvést pozornost. A mimo to byly náplní workshopu principy jevištního jednání, lehká improvizace, vnímání ostatních přítomných na jevišti a spousty dalších. No prostě největší zážitek zimního semestru.

Následovalo rozdělení rolí a nastínění scénáře. Do zápočtu jsme to sice nestihli, ale mohli jsme ukázat video z naší společné cesty za sebepoznáním a jevištní přípravou. A že bylo, na co se koukat a vzpomínat. Náš Boss Týna to nehodlala vzdát a tak nás dovedla do zdárného konce a zároveň i začátku. Samozřejmě bylo zapotřebí mnoho dalších schůzek a zkoušek, ale podařilo se a chystala se premiéra.

Představení s názvem Já:Síť se uskutečnilo 18.3.2011 v Divadle Exil. Hra se zajímá o aktuální otázky a problematiku komunikačních kanálů a sítí. Především se zaměřuje na nejvyužívanější sociální síť na internetu a to Facebook. Hře nechybí ani vtip a ani trocha vážnosti. Podkladem se stal francouzský televizní seriál Byl jednou jeden... život a teoretické znalosti mediálních studií.

Autorská skupina si dala název Synapse, což je místo, kde se stýkají nervové buňky a vyměňují si informace skrze elektrické signály, vzruchy (kteří se na scéně také objeví. Někdo je však milně pokládal za spermie, tak proto to uvádím na pravou míru).

Po velmi zdařilé premiéře, které se zúčastnilo i vedení katedry, následovaly velice kladné ohlasy a i na dalších představeních bylo plno. V Divadle Exil se hrálo třikrát vždy s doprovodným programem, neboť samotná hra Já: Síť má něco přes 30 minut.

Skupina Synapse si také vyjela do nedalekého města Hradce Králové, kde uvedla svou hru na jevišti divadla Drak v rámci Audimaforu. Tam si také vyslechla názory zkušené poroty.

V Divadle Exil bude vždy domovské zázemí a ta nejlepší atmosféra. Je to jedinečný zážitek být u zrodu něčeho nového, nesmělého a vidět jeho rozkvět.

Na závěr chci říci těm, kteří neměli možnost hru vidět, že doufám, že se jim ta příležitost naskytne v budoucnu a bude se Já:Síť ještě hrát. Ať už v Pardubicích nebo v jiných městech. Skupina Synapse dostala zálusk na Prahu. Pokud tedy někde uvidíte rudé nápisy Já: Síť neváhejte se přijít podívat.