Malebná krajina zahalená do temného závoje mlhy, svěží tráva pokrytá ranní rosou, zelené kopcovité svahy a údolí, divoké moře tříštící se o skalnaté, strmé útesy… zapadající slunce za obzorem zvláštně osvětluje okolní krajinu. Tajemné hrady jakoby vyprávěly příběhy o středověkých chrabrých rytířích a válečnících…
Nekonečná poušť zeleně – místo, na které se chce každý vrátit…

Den v Dublinu
Pozorně si prohlížím jednu ze starých gregoriánských budov na hlavní třídě a hned vedle ní se hrdě tyčící vysoký skleněný „mrakodrap“. Náhle zafičí ledový vítr a probudí mě z mé zasněnosti. Na svém obličeji ucítím první kapky deště. Lidé ale jakoby sílící krůpěje vody necítili. Rozmrzele se zachumlám do své péřové bundy. Tak sychravé, deštivé a nepříjemné počasí je nad mé očekávání. Jenomže v zemi jako je Irsko nemůže člověk nic stálého, natož pak počasí předem čekat.. Každou minutku se totiž může přehoupnout do těch největších extrémů. Procházím dlouhou, rušnou ulicí s těmi nejužšími chodníčky, jaké jsem kdy viděla, kolem vzorně seřazených pestrobarevných domků s malými okenicemi. Mířím k dominantě města - k Dublinskému hradu. Cestou míjím krámky přeplněné upomínkovými předměty a suvenýry. Mou pozornost si získá vousatý zářivě se šklebící zelený skřítek s nápisem na tričku „The Irish Luck“, zabočím vpravo a teď kráčím podél nejstarší irské univerzity – slavné Trinity College, Irského muzea současného umění a katedrály Christchurch, která mě uchvátí mystický průčelím a překrásným vnitřním oltářem.

Irská republika je unitární stát, který má 26 hrabství. Žije zde přibližně 38 883 000 obyvatel. Za úřední jazyk se považuje irština (gaelština), běžně se však hovoří anglicky. Hlavním městem je severovýchodně položený Dublin.
Užitečné informace nejdete na:

Dublin vlastně představuje jakousi miniaturní zmenšeninu sousedního anglického Londýna. Vedle původních starobylých domů oplývajících bohatou historií vzkvétají nové a nové kancelářské budovy, které původní ráz města poněkud potlačují.
Místní lidé jsou ale pohostinní, milí a hlavně ochotní pomáhat zmateným turistům. „Hey girl, can I help you?“ Uslyším a záhy se ke mně přitočí mladý sympatický Ir středního věku a stává se na několik dalších hodin mým zkušeným průvodcem. Nejprve mě zavede do pravého irského pubu, o kterém tvrdí, že by byl hřích jej minout a nepoctít místní personál svou návštěvou. Když vcházím dovnitř, padne na mě tíživý,ale zároveň osvobozující pocit. Kamenná místnost plná všelijakých dekorací, začínaje malou výstavkou irských tradičních krojů, přes velkoplošné fotografie místní divoké přírody, malými fotkami ze závodů v pití piva a whisky konče. Útulná hospůdka dýchá klidem a nabízí opravdu kouzelnou atmosféru. Poprvé ochutnávám jejich specialitu – na pohled obyčejné černé pivo s bohatou bílou pěnou. Irové jsou však na své pivo se značkou Guiness hrdí. S plachým úsměvem abstinenta usrkávám první doušky a se zájmem pozoruji ruch a pravé polední dění kolem sebe.

Oba ale přeci víme, „jak se důležité míti filipa“, nezůstáváme v hospůdce dlouho a raději se vydáme objevit proslulou sochu jednoho z extravagantních irských spisovatelů Oskara Wilda a další literární průkopníky jako byl Shaw, Yeats nebo Joyce. Večer zakončíme příjemnou procházkou kolem řeky Liffey.
Z východního Irska mám v tu chvíli osvobozující dojem. Můj milý průvodce se trošku smutně loučí, když mu oznámím, že bych ráda poznala okolní přírodu. Alespoň mi však popřál „a lot of irish luck“.

Ráj do světa hudby
Kdo by se nechtěl nechat unášet pomalými, nostalgickými toninami od Eny, zaposlouchat se do tradiční irské hudby nebo se zúčastnit jednoho z každoročně pořádaných jazzových festivalů? Folklorní městečko Cork, největší irské hrabství, rozkládající se jihovýchodně od Dublinu se pyšní nejen skromným historickým jádrem obklopeným kopci a rozlehlými pastvami plných krav a ovcí, ale i nepřeberným množstvím okolních turisticky atraktivních míst.

Přilehlá oblast Kerry na jihozápadě si mě opět získala svými kouzelnými vesničkami z kamene rozeseté v téměř nedotčené, panenské přírodě. Ze zajímavostí zmíním jednoznačně jeskyně Crag, které byly objevené až v roce 1983 a jsou proslulé hlavně svými stalaktity a stalagmity. Mezi další pozoruhodnosti, které mě na mých cestách kolem Kerry a Corku upoutaly byl majestátný hrad v Corku, kde najdete slavný kámen – polibte jej a získáte výmluvnost!
Od irské whisky po pivo Guiness, přes temperamentní veselé tance a zpěvy, to vše a mnohem více vás čeká při nezapomenutelné cestě touto divukrásnou zemí.

Mohlo by se hodit
Zelená vede!

Festivalové slavnosti patří v Irsku k nejdůležitějším částem roku. Březnové svátky na počest patrona země - svatého Patrika lákají rok co rok nemizící počet i zahraničních turistů. Právě kolem 17.3. nabírá atmosféra neobyčejných obrátek.V některých částech země se dokonce černé pivo barví na zeleno. Radovánky, veselice, lidé se oblékají jen do zelené, jedí vše zelené, přespávají raději v přírodě než doma. Na rušných ulicích uslyšíte a uvidíte zpěvy, tance, hudbu až do ranního úsvitu. Irové se umí správně, nefalšovaně radovat ze života. Vědí totiž, že ten život je jen jeden…

Nastavte si hodinky

Irsko se řídí tzv. Greenwich Mean Time. V polovině března se čas posunuje o jednu hodinu dopředu a o jednu hodinu dozadu na konci října.

Malé nezbytnosti

Stejně jako v Anglii, tak i v sousedním Irsku se může počasí měnit velmi rychle. Bez ohledu na to, jak je u vás doma a jaké roční období je, vždy si přibalte teplé svetry a pláštěnky. Z každého slunečného rána se totiž může během pár minut vyklubat pěkný liják.