Tak zaprvé, ujasněme se – lidé touží po všem sladkém. A nejvíce po tom nejsladším ...
Kdyby bylo nejsladší narození, nikdo by nechtěl umírat a vzbouřili bychom se proti přirozenému cyklu života a smrti. Kdyby bylo nejsladší probuzení, nikdo by nechtěl ulehávat večer na lůžku ve strachu, že už se neprobudí, neřku-li, že zemře a přijde o dvě ‚sladkosti‘ najednou. Kdyby byl nejsladší život, nebylo by na světě tolik hrozeb, strachu a zla. Kdyby byla nejsladší zamilovanost, národ by nemohl být vzdělaným národem, neb by si vydržoval samé blbce. Kdyby bylo nejsladší odpuštění, tolik lidí mi netrpělo a to by přece jenom nebylo správné. Neb zdravé utrpení pramení z čiré lásky, když se o milovaného člověka bojíme, strachujeme se o něj. A proto je nejsladší pravé přátelství, nezištné a upřímné, které získáváme v momentě, kdy se narodíme, kdy se poprvé probudíme do tohoto světa. Nastává v každém životním momentu a v každé chvíli, která nás uvrhne do nejistoty, vždy je při ruce někdo, kdo si říká přítel. Pravé přátelství je schopno nic nežádajícího odpuštění a mnohdy přeroste ve velkou láskou. Přátelství je základ. Nebýt jej, není nic.