Jednou nám při hodině slohu zadal učitel práci na téma "co mi řekla kapka rosy." Zničehonic jsem si na svůj výtvor vzpomněla a ráda bych se s vámi tímto způsobem o něj podělila. Měli jsme na práci vyhrazený krátký čas, proto má konec zvláštní obrat. Mně osobně připadá zajímavý. Co si myslíte vy?

Byl první jarní den. Charlotta se procházela bosa po rozkvetlé a rosou pokryté louce, kde vše nádherně a příjemně vonělo. Zvony na kostele bimbali sedmou hodinu ranní a nad vesnicí se objevily první paprsky slunce. Ptáci na stromech zpívali z plných plic svým družkám na dobré ráno, barevné motýlí páry poletovaly ve vzduchu a užívaly si lehký jarní ranní vánek, včely a čmeláci se předháněli v opylování květin, jeleni a srnky pobíhali po louce. Jaro a doba oplodňování je v plném proudu.
Charlotta se posadila na palouček, který byl celý porostlý šťovíkem. Přemýšlela nad svou budoucností a nad svým milým, kterého před pár dny naverbovali na vojnu. Stále dokola si přemítala své myšlenky. Byla chytrá a velmi pilná studentka a nevěděla, jestli má jít na vysokou školu, nebo zůstat na vesnici a pomáhat se statkem svým velmi starým rodičům. Uprostřed jejího myšlení skápla kapka rosy z listu macešky do její dlaně. Charlotta ji pozorovala. Byla neobyčejně krásná a jiná, než jiné kapky. Najednou však Charlotta uslyšela jemný pištivý hlásek, který se ozýval z její dlaně, kam jí ukápla.
„Poslouchej hlas svého srdce." Radila kapka. Charlotta byla překvapená.
„Tím si právě nejsem moc jistá." Odpověděla ji.
„Nikdo tvou budoucnost nesmí plánovat, je to jen na tobě." Promlouvala jí do duše a pak zmizela.
Charlotta ji poslechla a šla studovat.

Autor: Bu