„Dobrá díla jsou plodem dobrého charakteru a protože je chvályhodnější příčina než následek, chval více dobrý charakter bez vzdělání než vzdělance bez charakteru.“ Řekl tenkrát Leonardo Da Vinci. Citát mě natolik zaujal, že nebylo téměř možné se mu ubránit, v touze zamyslet se nad ním poněkud víc, a do hloubky.

Znám hned několik lidí, kteří jsou tak moudří, talentovaní a jde jim jak se říká vše od ruky a jako po másle. Musím uznat, že je to fajn, dostat se na kteroukoli školu, debatovat o čemkoli a znát odpověď na cokoli, ale vážně, vážně je to všechno, co lidstvo potřebuje- ze sociálního hlediska?

„Každý, s kým se v životě potkám, mě v něčem předstihuje. Tak se od něho učím.“ Řekl pro změnu Ralph Waldo Emerson. S jeho výrokem souhlasím, neboť se také učím. Záleží však na tom, z jakého úhlu pohledu to budeme brát. Někdo je dobrý v chemii, někdo v kreslení, a někomu třeba vůbec nejde nic, z jmenovaných předmětů- ani z těch nejmenovaných, ale má dobrý charakter. Srdce ze zlata...

Proto si položme otázku, co je skutečně důležité a co pouze „důležité“. Výše psaný citát od Da Vinciho nás lehce postrkuje tím správným směrem skutečně důležité sociální potřebě. A tou potřebou je mít kolem sebe empatické, přívětivé a laskavé lidi. Kdyby ve společnosti byl jeden vzdělaný člověk a po něm následoval druhý a třetí..., ale měl srdce ledové a z kamenu, asi by to pro společnost neznamenalo výhru.

A Arthur Schopenhauer se přidává, protože řekl, že: „Povaha je mnohem víc než vzdělání!“ Promiňte, ale nemohla jsem odolat, ještě naposled. „Je hanba, že se někdo dovede namáhat po mnoho let, aby se stal dobrým lékařem, obhájcem, učitelem nebo geometrem, a přitom není ochoten namáhat se příslušně dlouhý čas, aby se stal dobrým člověkem.“ (Galén).

Hodně štěstí v životě, klidně studujte, ale buďte na sebe milí, protože úsměv člověka, ke kterému máte blízko Vám ani listy knihy O dermatovenerologii nenahradí.

Lorelei