Svoji cestu máš napsanou na své kůži. Přeji si, abys věděl, co bylo tak silné, co bylo a už není.
Zavolal bys, jako vždycky, a oba bychom zůstali venku až do ranního světla. A i když čas jde dál, pořád budeš mít naději, že semnou budeš. Přeji si, abys viděl tak jasně jako já, že ten déšť už je pryč. Viděla jsem bolest, která se drala na tvé jméno. Viděla jsem mír, který kapal přes všechny ty lži. Viděla jsem svět přes zavřené oči a jestli ti to můžu říct, tak jsem tvůj přítel.
Viděla jsem narození, život do posledního vydechnutí. Viděla jsem smrt, zločin, ze kterého byl vidět strach. Viděla jsem hořet oheň a jestli můžu, tak se ti vypláči na rameno. Viděla jsem strach. Přeješ si, aby ses mohl vzdát své duše, svléknout šaty, které se stávají tvou kůží. Chceš vidět lhářku, která tě potřebuje. Tak jako já jsem si vybrala temnotu před chladem, a křičela nahlas ven, ale spíš jsem nenašla smysl.
Hádám, že je čas běžet daleko, daleko odtud. Chceš najít útěchu v bolesti. Všechno tě drží nad vodou. Skrývá tvůj opravdový kostým, slýcháš, cosi říkal ale už ne takovým hlasem. Jsou to víc než slova, jsou to slzy a déšť.
Tak jak si přeješ, abych mluvila skrze svoje smysly, držet vzpomínku pevně v ruce. Chceš pomoct porozumět. Tak jako já si přeji abych si mohla vybrat mezi nebem a peklem. A tak jak si přeji chránit tvojí duši před slzami a deštěm.
Ty stojíš ve dveřích a já padám k zemi. Koukám na svoje nohy, divím se, chci to udělat. Byla to je chvíle, ale já na ni nemůžu zapomenout. Jenom krátký pohled mi umožní cítit věci. Jen malý dotyk mi stačí na roztrhnutí řetězů. Dělám věci, které dělat nechci. Sedím skutečně blízko a cítím tvůj dech. Chytla bych tě za ruku, ale táhne mě to dozadu. Upřímně, co se semnou stane, když nemám ráda realitu? Ta cesta je pro mě až příliš jasná, ale život je každodenní ztráta našeho snění. Otočila jsem hlavou pryč, protože jsem nemohla poslouchat jak to řekneš. Ukázala jsem nejistotu, ale myslela jsem si že ty budeš spolehlivý, asi jsem oslepla. Ale na konci mého života, kouknu se zpátky. Budu vidět, co bylo dobré a co špatné. Šla jsem za tím, co jsem vždycky chtěla, ale nikdy jsem to skutečně nedostala, ale na tom už vlastně nezáleží. Myslím, že toho bylo moc, říkat si o vteřiny, které jsme ztratili. Čas mění hodně věcí, ale moje srdce pořád zpívá tu samou písničku. O tobě a nevím proč. Myslela jsem si, že budu držet tvoji ruku, ale už na ni nedosáhnu. Na zbytku nesejde. Budu na tebe čekat, dokud nespadne nebe, budu na tebe čekat do konce tohoto světa. Budu na tebe čekat, dokud nebudu mít další dech, ale vím, že to není nemožné. Budu tady, dokud nezaklepeš na moje dveře. Vím, že je to těžké, nechceš vědět co cítím já. Budu tady až moře vyschne, dokud bojuješ, jsem s tebou.Všechno co vím, je to, že všechno není takové jak to vypadá. Ale čím jdu dál, tím míň vím.
Z plamene na prach, všechno končí, ale nikdy ne dobře.