Byl to docela obyčejný den. Brzké odpoledne řekla bych. Venku pošmourno, vlaštovky lítaly nízko při zemi. Asi bude pršet, loupe mě v koleni. Nad hlavou bzučí laciná zářivka vrhací na přítomné tváře nepříliš lichotivé světlo. Vrásky se v tom světle prohlubují, tmavé kruhy pod očima ještě více tmavnou a úsměvy i když upřímné, zdají se poněkud pokřivenými. Je to tím světlem. Pražce pod těžkopádnými vagóny tenounce zpívají píseň o nikdy nekončící dřině a lopotě. Tak mě napadá, že by lehce mohly složit hymnus né nepodobný tomu o Sisyfovi. Nu, každý na světě táhne ten svůj kříž……..
*Jsem Květa….přesněji Květoslava Růžičková. Takhle to dopadá, když se sejde vášnivý zahradník s prodavačkou květin. No ano, mé rodiče spojila láska. Nejen ta vzájemná co se rodí mezi lidmi pro zachování rodu, pro ukojeni nejzákladnějších potřeb a naplnění srdce, ale i ta ke květinám, stromům, bylinám…zkratka ke všemu zelenému co dýchá, roste a kvete. Oni by klidně mohli být šamany i v dnešní moderní době…dovedu si je představit jak zapálí mezi našimi záhony a skleníky posvátný oheň a budou se modlit k bohu země či slunce či k velkému Bohu celého světa i vesmíru a monotónně budou mumlat či prozpěvovat basem či altem VIVAT, CRESCAT, FLOREAT jak již dávno pravili staří latinové.
Máma vyrostla v malém podhorském domečku obehnaném plaňkovým plotem. A za tím plotem, tam byl ráj... ráj, který milovala celou svou bytostí… Obrovská louka, plná květin, bzučící včely a tlustí čmeláci odevzdaně plnící svou sladkou robotu. Tam měla matka volnost…už nebyla svázána přísnými domácími pravidly, nebyla pod drobnohledem mé tvrdé babičky, která dětem kontrolovala málem i myšlenky v hlavě. Za plotem byl ráj do kterého utíkala pokaždé když skončily její rutinní domácí práce či vyučování vedené kým jiným než babičkou. Přísná až stavovská výchova by v tak mladé dívce mohla zadusit veškeré růžové sny a přání nebýt toho kousku zeleného nebe. Díky těm němým kvítkům poznala celý svět. Tráva, hlína, brouci a luční kvítí. Pro ni to byly koberce a paláce. Princezny a princové na bílých koních. Přátelé na život a na smrt, utěšitelé a učitelé. Bylo to pro ni všechno a ona si to všechno co jí ta louka nabízela brala plnými hrstmi aby ve svém srdci mohla zachovat tu rovnováhu mezi disciplínou a slastným světem snů. Po babiččině smrti byla nucena opustit tenhle na jednu stranu tvrdý a nelítostný svět pedantské výchovy, ale i svět bezpečí v květinovém ráji. Brzy se ale naučila žít ve víru města. Našla si přátele svého věku, plnohodnotně se začlenila do společnosti. Ale nikdy se už nemohla střást lásky zaklíčené tak hluboko v srdci-lásky ke kvítkům…a tak se z ní stala květinářka. Květinářka tak schopná, že se brzy její maličký krámek stal nejnavštěvovanějším ve městě. A máma byla šťastná. Tahle práce ji živila, naplňovala a oblažovala. A tady také potkala mého tátu a získala příjmení, které nyní zdobí tuto květinovou dámu jako korunka královnu krásy-Růžičková.
Táta. Táta a jeho život. Život poznamenaný tragedií i sérií šťastných náhod. Antonín vyrůstal v rodině bohatého podnikatele. Ten přes veškeré své povinnosti, starosti a veškeré to vydělávání peněz nemohl nebo zkrátka nedovedl dohlížet na svého syna tak jak by bylo zdrávo. Sami zůstali když Tondovu mámu srazila na autobusové zastávce psychicky narušená žena, jedouc v autě a myslíc si že vidí a zabíjí ženu, která jí odloudila manžela.Tondovi byly čtyři léta. Rakev z mahagonového dřeva musela přes veškeré zvyklosti rodiny zůstat zavřená protože jediný pohled na brutálně rozježděnou ženu mohl by mnohé truchlící vyhnat ze studených kostelních lavic. Po této události se Antonín starší ještě více zavrtal do své práce a péči o syna vložil do rukou staré hospodyně, která chlapce tolik milovala, že ho nechala vyrůstat v přílišném blahobytu. A proto se do školních lavic dovalil rozmazlený, sádelnatý pacholek. No „ naštěstí“ jsou děti dostatečně kruté aby z toho mého tátu dostaly. A tak se z něj stal muž, který oplývá odhodláním, obrovskou životní silou a optimismem. Zvolil si práci, kterou si zamiloval pro klid a pohodu ukrytou mezi záhony. Nakonec jednoho dne, kdy šel své bílé lilie nabídnout k odprodeji do nejlepšího květinářství města potkal ženu, na kterou čekal. A po dvou letech jsem na svět přišla já. A můj život? Ten se teprve tvoří. Jen Bůh ví co je mi určeno a po jakých cestách budu muset jít až tam kde mě čeká štěstí. Kouna