Moje drahá iluze Charlotte, píši ti, abys věděla, že nezemřeš. Abys věděla, že žít budeš dál. Chci tě ujistit, že jednou poznáš opravdové sluneční paprsky, nebudeš se schovávat pod ulitou, ale jednou pronikneš.

Moje drahá touho, už schovávat se nebudeš dlouho. Počkej chvíli, snad pár let, uvidíš opravdový svět.

Budu žít a radovat se, budu tančit majestátně, květy lípy, čistá duše, moje sny a můj duch.

Ach, jak ráda se nořím do tvé krajiny. Bezchybné. Není to nadsázka, kdepak.
To jen mává křídly pták, vznesl se nad oblak. Tak jako já. Snad.

Podíváš se do kaštanových očí a zjistíš, že to není jisté. Neplač, já tě utěším, vím, že se nedám, byť lehké to není bojiště.

Ale jen tak víš, chci ti říct, že mnohdy mě to napadá, ale jakmile si vzpomenu na tebe, má vílo, vše je rázem pryč.

Slib mi, buď při mne, neopouštěj mě, jedno ti povolím, pouze jedno, dál vzkvétej, nabývej na síle a nehleď na ně. Jsi tu pouze pro jednoho.

A tak to je s tebou, má lásko. Víš, jsi jen moje. Jenom ty a já. Proto tě chci pozdravit do světa čar a kouzel. Snad ti dopis doručí.

Měj se krásně, a nezapomeň, už brzy, čekám tě tady.

S láskou tvá LO.
Lorelei