Jako každý všední den se po skončení vyučování dopravím domů a zapnu počítač, abych vybrala poštu. Neopomenu otevřít facebook, i když vlastně očekávám to samé. Na facebooku jsou tři typy lidí. Ti, kteří si na svůj profil nedají ani fotku, občas se i objeví i on-line a facebook pro ně naprosto nic neznamená. Na druhou stranu jsou tu lidé, kteří facebookem žijí natolik, že si neuvědomí svou následnou závislost. Každodenně předávají fotky, statusy, chlubí se i stěžují. Facebook se stal jejich každodenní životní náplní. Ve škole nedávají pozornost a pod lavicí tiše vyťukávají status, o tom, jak nudně plyne vyučovací hodina. Po škole letí domu k počítači a chatují s ''imaginárními'' přáteli, i když se s nimi například vidí každý den nebo večer, když jdou do hospody, baru, diskotéky. Koneckonců dělá jim dobře sdílet s ostatními radost, tu a tam napsat status, jak je vše na nic, jak nic nemá smysl a ostatní to okomentují slovy útěchy, který už jen od nich vlastě očekávájí, když přece něco takového napsali. Mezi těmito dvěma typy existuje i něco jako zlatá střední cesta. Takoví lidé se mohou třeba i denně přihlásit, na facabooku stráví chvilku chatováním s přáteli, čas od času uploadují nějakou tu fotku, ale věnují se jiným věcem než jen svůj volný čas prosedět u počítače.

Zalíbení v této komerční síti neustále vzrůstá, i když i já osobně znám lidi, kteří si profil smazali a už se nepřihlásili zpět. Dle jejich slov se cítí svobodnější a lépe. Nicméně pro mnohé je zrušení naprosto nepřípustné. Přece by vás pak nikdo nikam nezval! Kdo by se vám a jak ozval jinak než na facebooku. A jak prosté to je! Stačí vytvořit pozvánku, pozvat hosty a vše je hotovo. Mnoho mladých si myslí, že jakmile nemáte facebook, neexistujete. Facebook připomíná evidenci obyvatel. Smažete si ho a rázem o vás nikdo nic neví, jako by vás vyhladili ze Země. Na druhou stranu, je to narušitel soukromí. Stačí se podívat na váš profil a každý ihned ví, z jakého jste města, co studujete, kde pracujete, s kým chodíte, s kým se kamarádíte, do jakých podniků chodíte. Představuje prototyp nelidského šmíráka.

Kukadla v zajetí zalíbení

Co mě však znepokojuje na facebooku nejvíce? Dívky (jsou mezi nimi i kluci), které si každý den přidávají fotky a očekávají 50 takzvaných ''lajků'' a mraky komentářů, jak jim to sluší, jak jsou nádherné a já nevím, co ještě. Vystrkují na vás ty svoje kukadla a myslí si, jak jim svět komplimentů leží u nohou. Zmalované obličeje, stokrát přebarvená hlava- kam se ztratilo kouzlo přirozenosti?

Můžeme to nazvat maskou. Nikoliv přetvářkou ale maskou. Musím dodat, že maska je oproti realitě naprosto jiná. A kdo by dal přednost masce oproti zdravé ženské přirozenosti? Všimněme si, že když už se dívky takto vyfotí, vyfotí si pouze namalovaný obličej, nikoliv celé tělo. Je snažší zamaskovat nedostatky různými druhy líčidel než postavu oblečením. Jak říká jeden můj známý: ,,Definice holek od 13- 16 let. ''

Facebook dříve a dnes

Dříve než se síť facebook rozrostla, představovala klidné místo na popovídání, kde se sešlo pár lidí a všichni si se všemi povídali. Následovalo otočení o 180°, facebook se začal masivně rozšiřovat a kdo neměl profil, nebyl IN. Do přátel ste si přidali i toho, koho ste neznali a zpočátku se jednalo o soutěž, kdo má více přátel. Dnes je na facebooku moderní promazávat přátele a dělat takzvaný úklid. Jakmile si vás někdo odebere z přátel, okamžitě nabydeme dojmu, že se s námi ani v ''normálním'' životě nebaví. Facebook ovlivňuje mezilidské vztahy, lidé se seznamují, rozcházejí, dávají vědět svou lásku prostřednictvím Facebooku. Zvláštní, kolik lidí se tváří jako přátelé, ale v opravdovém životě se nemusíte ani znát, nikdy jste spolu neprohodili slovo, na ulici se nepozdravíte, ale jste přátelé na facebooku. Vedeme jiný ''druhý život'' a vůbec nám nevadí, že k němu nepotřebujeme ústa, křik, smích. Vždyť za nás vše prozradí smajlíci.
Na Facebooku se nedávno rozjela diskuze s velmi zajímavým námětem. Co řekneme našim dětem, až se zeptají, jak jsme strávili mládí? Odpovíme jim, že u počítače, šťoucháním přátel, komentováním fotek? Tuším, že až se tato situace naskytne, odpovíme pravdivě se zdráháním v hlase. Přiznáme i to, že ani v době zkouškového jsme se nedokázali odtrhnout od Facebooku. Dost možná to přiznáme raději sami sobě než, aby si z nás brali naše děti příklad.

Pro psaní tohoto článku jsem se rozhodla poté, co jsem již nedokázala snášet proměnu 13tileté členky mé rodiny, která od rána do večera sedí u počítače, řeší vše nikoli z očí do očí ale po chatu, zajímá ji pouze, jak vypadá před svým ''virtuálním'' světem a co o ni řeknou druzí. Kdyby se zamyslela a viděla se, jak každé ráno vstane, zapne notebook a vypne ho až před usnutím, snad by jí to otevřelo oči. Ona členka mé rodiny (říkejme jí třeba Eva) tráví svůj čas dvěma způsoby- před zrcadlem a u notebooku. Nesnesla by pomyšlení, že by jí někdo shazoval veřejně a už vůbec ne, že by jí někdo spatřil nenamalovanou. Eva je příjemná mladá slečna s prořízlou pusou, ale srdcem na pravém místě. Netipli byste jí v žádném případě 13 let. Přebarvené vlasy, nalinkované oči, řasy, namalovaná tvář- to vše mate. Sama dobře ví, jaká je, jen si to neuvědomí. Tedy aspoň prozatím.
Snad mi odpustí, že jí zde zmiňuji. Mě prostě už nebaví se jen dívat, chci se taky projevit.