Jako děti jsme ji měli spousty a čím více stárneme potřebujeme ji pravidelně doplňovat.

A samozřejmě naplňovat hlavu fantazií je s přibývajícím věkem docela boj. Když si vzpomínám sám na sebe jako na malého kluka nostalgicky se vždy usmívám a zadržím slzu v oku, jelikož mě přepadne stesk po "dobrodružstvích", která jsme s mým bratrem a bratránkem prožívali.
S tátou jsme bydleli v budově pošty, je to ohromný dům kde jsou téměř až v nejvyšším patře dva byty, pokaždé jsme se z našeho bytu plížili pryč na chodbu abychom se báli. Vzpomínám si dodnes jak jsme koukali přes zábradlí do tmy kde se míhali neexistující strašidla a bubáci, kterých jsme se báli. Přesto nás ten strach přitahoval a proto jsme se opakovaně vydávali na "lov" těchto stvoření.

Pak přišli na řadu filmy, které naší fantazii ještě více nabudili a dětská strašidla byli pryč a objevili se opravdoví draci s vlčími bestiemi a upíry nebo Greeters s Gremliny, které v dnešní době nemůžeme považovat ani za horor. Když jsme se tedy pak přestěhovali na sídliště neměli jsme ani tušení jaké možnosti tentokrát máme, jelikož jednotlivé panelové domy byli spojené dlouhými sklepními prostory, dalo se celkem jednoduše při troše štěstí proběhnout celé sídliště. Proto když jsme objevili tento způsob cestování vyráželi jsme s polystyrenovými meči do bludiště kde jsme se oddávali strachu a adrenalin v krvi třináctiletého kluka, který by vystačil na týden jsme měli jen jako zákusek. Nejhezčí na dobrodružství v "bludišti" bylo, že jsme opravdu slyšeli dupot strašlivého Minotaura a různých strážců podzemního tajemství, skřeky trollů a plíživé pochody živých mrtvých.

Pro kluky s bujnou fantazií to vše bylo jako realita a vytrhnutí z ní mohlo občas i bolet, když se nad tím zamyslím tak pokaždé když se vracím v mysli do svého dětství vidím jen tmu, tmu, která byla matkou mích představ, mé fantazie, ve tmě jsem často nacházel inspiraci pro ztvárnění příšer a různých nestvůr.
Když mi můj táta poprvé půjčil tzv. Game book s příběhem Lone Wolfa, byl jsem naprosto nadšený, v této knize jste se mohli vybavit potřebnými zbraněmi, schopnostmi a zkušenostmi a poté na základě různých faktorů hry jste se sami rozhodovali kam se vydáte, nekonečné možnosti této knihy byli nepopsatelné a naštěstí táta měl další dvě pokračování, naneštěstí těch dílů bylo více, které se mi nikdy do ruky nedostali.

Tady vlastně začalo moje myšlenkové cestování ve světě fantazie a představ, již jsem nepotřeboval utíkat před imaginárním zabijákem s hlavou býka, mohl jsem vše prožívat jen ve své hlavě a doma. Možná to byl špatný krok nesprávným směrem a já se vzdálil od toho dítěte, ale vím, že uvnitř to dítě pořád je. Čtení knih mou fantazii dostalo do výšin nebeských a to díky autorům jako J.K.Rownlingová, J.R.R.Tolkien, autor Blizzardských knih Knaak a autorka Golden a mnohým dalším, na scénu museli samozřejmě postupem času nastoupit i počítačové hry, které byli součástí mého života snad již od narození, ale ty pravé s nádechem fantazie přišli až o trošičku později spolu s tituly jako Might & Magic, Warcraft, Heroes - Might & Magic..... mohl bych samozřejmě pokračovat dál, já však vím, že spousta lidí ví o čem mluvím.

Spousty filmů v dnešní době mají nádech komiksové a fantasy atmosféry, převzaté z knih, které jsem jako dítě četl proto si rád sednu filmům jako je Green Lantern, X-men, Captain America, Incredible Hulk, samozřejmě fenomén v podání P. Jacksona a jeho Pán Prstenů. To dítě, které se vrhá vstříc neexistujícímu drakovi je stále ve mě a pokaždé když otevřu knihu jejíž žánrem není nic jiného než vymyšlený svět, uvnitř mě zaplesá radostí.

Tak jako tak dospíváme a je čím dál těší naplnit nádrž fantazie a pokud vidíme věci, které ve skutečnosti neexistují jsme označovány za blázny, přesto každý toho blázna v sobě máme i když občas tvrdíme opak.

Nechejte to dítě v sobě, alespoň jednou za čas, se projevit udělá se Vám mnohem lépe než byste čekali.