Přátelství, ať už z čehokoliv nebo jakkoliv vzniklé, nám všem nejdražší.
Kousek nás v někom jiném, něco jenž nás připoutává na jiné. V mnoha situacích nás život překvapí a v mnoha situacích nám nadělí buďto kamarády, jenž k sobě připoutáme ocelovými pouty nebo takové, kteří budou hledat předměty jenž by nám bodly do zad.

Ať už v jakékoliv situaci a příležitosti nás kamarádi dělají jinými, chováme se před nimi tak trochu v maskách, sami si to sic neuvědomujeme, ale okolí na to reaguje většinou negativně. Přátelé nám masku mohou i strhnout, jsou tací před nimiž jsme přirození i tací jimž naše pravá tvář vadí a my kvůli nim hrajeme jinou postavu.
Ať už jsme jakýkoliv, přátelství v nás vzbuzuje touhu, nadšení a někdy i ochranitelské půdy.

Čemu v přátelství věříme více než v Lásce a proč se přátelství říká Láska bez křídel?? Nejspíše proto, že přátelství nás neodnese do sedmého nebe, neodnese nás daleko od reality a nepřinese mlhavé představy. Láska je tisíckrát krásnější a silnější v citech, ale jakákoliv Láska někdy vydrží méně než přátelství.

Možná se párkrát chytneme nesprávného člověka, možná nám někdo vrazí kudlu do zad, možná ani není tak bolestivé, že to udělal právě přítel, ale že ji bodl tam kde si ji nebudeme moci sami ani vytáhnout. Proto jsou nám stavěny do cesty další a další lidé jenž nás postupně léčí a opatrovávají. Přicházejí lidé jenž se u nás jen vyléčí z depresí a na oplátku se měsíce neozvou, teprve až znovu zazvoní telefon nebo zvonek u dveří, nás oni opět poctí návštěvou či dlouhým hovorem.

Jsme bludiště a sami v sobě se ztrácíme, přátelé nás buďto více zmatou nebo podají únikový plán.

Ať se už obklopujete jakoukoliv skupinou, věřte, že právě ona je pro Vás v danou chvíli ta nejlepší, dbejte na to aby nevzniklo vnitřní zranění neboť to se nejhůře léčí.