Říká se, že historie je učitelkou života, já se tedy pokusím tuto myšlenku rozvinout.

V průběhu života se setkáváme s mnoha okamžiky, které se opakují. Nastane znovu nějaká situace, které jsme čelili, ale tenkrát jsme ji nezvládli. V tom tkví myšlenka mého článku. Okamžiky, které se opakují nás učí, dávají nám nové a nové příležitosti a my se v průběhu života setkáváme s úkoly, které opakováním zvládáme. Čerpáme ze své vlastní historie, učíme se z vlastních chyb. Naše historie je nejspolehlivější učitelkou života. Ať už se v životě setkáme s čímkoliv, poučme se z vlastních chyb a nazapomeňme- svými chybami se člověk učí nejlépe.

I literatura má na nás vliv, co se týče historie. Kdykoliv se v historii něco dělo, nejprve na to reagovala poezie, později próza. Autoří nám ve svých dílech zanechali odkaz z minulosti, psali o chybách, kterých se společnost dopustila a přenechali nám tu možnost, kterou oni neměli. Díky jejich dílům, víme, co tehdejší společnost prožila, čemu se vyvarovat. Zde nás tedy historie učí, dává nám ponaučení, kterých chyb se naši předci před námi dopustili a dává nám tedy možnost se jich vyvarovat.

Kromě dějin a literatury má na veřejnost veliký vliv divadlo a opera. Také hry dokáží v sobě skrývat jinotaj. Divadelní hry mohou proti něčemu protestovat či něco oslavovat, vysmívat se lidem, avšak mohou také silně útočit na naše emoce. Při odchodu z divadla si můžeme odnést jak kulturní tak emocionální zážitek. Já osobně preferuji opery před divadelní hrou. Zbožňuji slyšet operu v originále, stát se na okamžik součástí příběhu a nevnímat okolí.

Jednoho dne budu i na své začátky mého tvrdšího období vzpomínat a stanou se pro mě historií, historií, která mě naučila se nevzdávat a psát slova, která se mi líbí, která uznám za vhodná. Tak jako to dělávali osobnosti, které mám za vzory. Ani oni se nevzdávali a snažili se vytvořit něco, co nikdo jiný před nimi. Všechny tyto osobnosti jsou dnes součástí historie, ale jejich odkazy nadále žijí v jejich dílech a snaží se vzbudit jejich myšlenky i v nás.