Ty, jenž si býval ozdobou světa,
teď chátráš nejen na duši,
nikdo ti nedal právo veta,
už jen vítr na tvé dveře buší.

Ty, jenž si býval chloubou svých pánů,
teď stojíš tu zcela opuštěn.
Nejspíš už nikdy neotevřeš svou bránu.
Nechť je zlý skutek odpuštěn.

O ty krásný zámku, dnes již zchátralý,
pečlivě strážíš si svá tajemství.
Za tlumeného zvuku dávné famfáry
tančí kolem tebe duchové panství.

Jsi klenotem, jehož už nikdo neleští,
jsi památkou časů dávných.
Kéž by tě nepostihlo neštěstí
a vrátil by ses do dob svých slavných.

Teď už ale spi klidným spánkem,
ve snech budeš vždy nádherným zámkem.
Ale věř, že nebudeš zapomenut mnou
a vždy budu ohromen vznešeností tvou.
Lenka Filipková