Za mlhou z dešťových pavučin,
a dál až za sny malých slečen,
tam žiji spolu s jednorožcem po boku,
ty za nou přicházíš, jednou za 100 roků.
A já čekám, z pavučin vyklubal se motýl,
ty jsi se zastavil u zrcadel skřivánků,
hledíš na obrazy nejlepšího z ptačích malířů,
z lapače snů vymotám si chrliče ze starých pilířů.

Nikdy se nevrátit do světa za oponou,
strhat masku, která vsákla do tváře,
ponechám si jen pihu ve tvaru jablka, kterou mám na dlani a jizvu s tvým podpisem, přesně pod levým ramenem.
Vrcholkem spálené zápalky nakreslím nekonečno ve tvaru hada,
obléknu si plášť z červených jeřabin,
koutkem oka zhodnotím kalendář, jestli je ještě podzim,
a pak ti ve spánku, jak to dělám vždy, někam zmizím.

Sněhovým zálivem, přes moře a pouštní pláně,
chodí prosebníci a ztracení,
ty příjdeš taky jednou, mám tě zapsaného v knize,
ale ne z chudoby ani z duševní krize...

Ty přijdeš jen kvůli jedinému důvodu...