„Proč pořád brečíš?“
„Nic jiného mi nezbývá! Ulevuju si.“
„A co se ti stalo?“
„Nic.“
„Tak proč brečíš?“
„Nic nemám…“ (vzlyk)
„Jak nic nemáš?“
„Nemám lásku!“
„Tak se víc usmívej, dívej se kolem sebe, mluv ukázněně a ukaž, že jsi chytrá. Hezká jsi. Někdo si tě určitě všimne, nebo si všímej ty, ale, prosím tě, výběrově!“
„Nemám úspěch. Nemám fakt nic. Chci pohodu a úspěch a..“
„Jej, dyť pohoda a úspěch se vylučují. Jednoho z toho se musíš vzdát. A proč chceš úspěch? Aby se ti zvedlo sebevědomí, nebo aby ti záviděli ostatní?“
„Abych se měla dobře.“
„Doporučoval bych ti zvolit tu pohodu. Za ničím se nehnat, nepředhánět ostatní, nešlapat nikomu na paty.“
„Jo, to se vám to mluví, vy jste spokojený. Se sebou, s okolím, se vším! Já chci být taky spokojená!“
„To nejde, promiň.“
„Cože? To má být vtip? Nebo mě chcete naštvat?“
„Ani jedno. Ale spokojená žena prostě neexistuje. Jsou jen ženy předstírající spokojenost a to proto, aby naštvaly kamarádky, sokyně, konkurentky. Ostatně v ženském světě se mezi těmito třemi pojmy mnohdy nerozlišuje.“
„Jste nějaký chytrý!“
„Co si teda ještě přeješ? Něco rozumného prosím.“
„Abyste odešel.“