Říká se, že největší předností mnoha mužů je jejich žena. Napadlo mě tedy, komu ji dával Brian, když měl žen pět.

Bigamie, známá také pod pojmem „dvojí (dvojnásobné) manželství“, je u nás trestným činem, jinak řečeno - je to způsob, jak spát s více ženami, aniž by se to považovalo za nevěru. Trestný čin, který je současně trestem a jak se ukázalo, Brianovi vůbec nevadilo schovávat se jako štvanec před úřady.

Byly to již bezmála dva týdny, co jsem se s tímto mnohonásobným manželem rozešla a co jsem si v knihovně vypůjčila z náboženské sekce všechny písemné podklady o tomto druhu manželství, abych se přiučila.

Když to vezmu zjednodušeně, tradici takového soužití můžeme najít například v perské či v čínské kultuře, v Tibetu či v Egyptě a to z důvodu majetkového zabezpečení. V mnoha jiných kulturách bigamie ale zanikla. Jak je tedy možné, že ji civilizace vyhnala dveřmi, ale ona se oknem vrátila jako prostituce? Kolik bigamistů se vlastně volně pohybuje na tomto ostrově? To asi nikdy nezjistím, i kdybych pod haldou knih trávila každý večer po zbytek života. Proto jsem tuto záležitost hodila za hlavu.

Dalšího teplého srpnového rána mě přišla vzbudit mamka, což vzhledem k okolnostem bylo neobvyklé a velmi zvláštní. Je totiž tolik pracovně vytížená žena, že jsem se ráno co ráno musela spoléhat pouze na svůj budík.

„Dobré ráno, je čas vstávat.“ Pronesla mamka s úsměvem od ucha k uchu, položila cosi na můj psací stůl a roztáhla záclony.
„Dobré ráno, “ opětovala jsem její slova a posadila se, „ jak to, že nejsi dnes v práci?“ Netrpělivě jsem se zeptala.
„Protože dnes nemusím. Honem, vyskoč z té postele a přijď za mnou do kuchyně. Udělala jsem ti tvou nejoblíbenější snídani.“

V kuchyni to nádherně vonělo. Na rozprostřeném stole se tyčily samé dobroty, které nám mamka připravila.
„Posaď se.“ Pobídla rukou mamka a já se kousla do rtu, což v mém případě byla známka nejistoty a neklidu.

„Nechci chodit kolem horké kaše. Deset let jsme společně nesnídaly a vidím ti to na očích. Řekni mi to prosím, copak se děje?“ Než mi však mamka odpověděla, položila na stůl dva hrníčky s kafem, posadila se naproti mně a odkašlala si.

„Také nechci chodit kolem horké kaše a myslím si, že jsi natolik velká, že ti to můžu říct narovinu. Naše firma otevřela novou pobočku v Číně a šéf určil mě, abych ji tam vedla.“
„No to je super, mami, to gratuluji.“ Poskočila jsem radostí.
„Už jsem podala inzerát do The New York Star a hned se mi ozvali tři zájemci. Ještě sice nevím všechny informace, ty se budou teprve zítra projednávat, ale…..“

Zírala jsem upřeně na mamčiny pohybující se rty a došlo mi, co mi chtěla sdělit. Ani mi nic nemusela říkat, vyčetla jsem to z jejího pohledu a vycítila z chování. Má však pravdu. Nemohu se s ní přestěhovat do Číny. Neměla by čas se učit se mnou čínštinu a pomáhat mi s úkoly do školy. Měla by svých starostí dost …

„Ano, odstěhuji se k tátovi.“ Kývla jsem na ní a tím jsem naší debatu považovala za uzavřenou. V tu chvíli se však venku rozpršelo jako na podzim. Mlčky jsem se zvedla od stolu, abych se podívala z okna a zamyslela se. Rozbrečel se snad Manhattan nad mým odjezdem?

Autor: Bu