Konec léta přišel nečekaně rychle jako zpráva o mém stěhování. Ještě chvíli jsem pozorovala venkovní dění, jak se lidé schovávali před deštěm pod stříšky autobusových zastávek, jak zalézali do restaurací, kaváren a čajoven, jak se ulice pomalu vylidňovaly. Oficiálně začal podzim.

Urovnala jsem záclonu do původního stavu a odplížila se zpět do svého útočiště. Na psacím stole stále ležela věc, kterou mi sem mamka ráno položila. Byla to obálka. Zvědavě jsem nakoukla dovnitř a vytáhla z ní jednosměrnou letenku do České republiky na letiště Václava Havla a vyměněné valuty.

Po zbytek týdne jsem si připadala jako ten New York, město, které nikdy nespí. Přes den jsem totiž pomáhala balit, večer jsem bloudila po manhattanských ulicích a každý detail si pečlivě ukládala do své paměti. Navštívila jsem všechna muzea, galerie a výstavy, zašla si jen tak do divadla na komedii „Zkrocení zlé ženy“, kterou napsal William Shakespeare a do kina na příšerný horor, u kterého jsem snědla velký kbelík nejlepšího popcornu na světě.

Ohromující okamžik pro mě však byl festival módního šílenství, který začínal již ve středu a končil v pátek, to jest v předvečer mého odjezdu.

Festival módního šílenství je pro Newyorčanky hned vedle týdnu módy nejdůležitější událostí v roce. Mohou totiž oprášit ze svých šatníků to nejhorší, co by se neopovážily na sebe vzít, ani kdyby šly pouze s košem. Já k těmto ženám pochopitelně patřila. Naprosto jsem se v tom vyžívala. Kombinovala jsem všechno možné i nemožné od barev až po doplňky a vždy z toho vyšel zajímavý výsledek.

Ani počasí zúčastněným osobám nepokazilo náladu. Plánovaná venkovní akce se nakonec přesunula do jazzového klubu, kde se tančilo tři dny v kuse. V pátek se konala soutěž o nejšílenější styl roku. Každý ročník se porotkyně výhradně vybírají z řad modelek, spisovatelek či novinářek, hereček a žen z prostého lidu. A jelikož tento festival pořádala moje mamka se svojí reklamní agenturou, seděly jsme s Cody v porotě právě jako zástupkyně žen z prostého lidu spolu s modelkou Heidi Klum, se spisovatelkou a autorkou slavného amerického hitu Sex ve městě Candace Busnellovou a s herečkou Sandrou Bullock.

Všechny jsme byly bláznivě ošacené a hodnotily jsme ještě bláznivější outfity. Vybrat z nich ten nejbláznivější bylo obtížné. Nakonec vyhrál manželský pár, který se oblékl do kostýmu vagíny a penisu. Jako správní provozovatelé bezpečného sexu na sobě měli navíc veliké prezervativy značky Durex. Myslím si, že si vítězství zasloužili.

Po skončení akce jsem se rozloučila s Cody, která mi přála samozřejmě jen to nejlepší. Tentokrát jsem se odebrala domů pěšky, což by se v takovou noční hodinu neopovážil ani bezdomovec. Není to tak strašné, jak byste se mohli podle filmů domnívat. Když víte, kudy máte jít, je to kolikrát bezpečnější než jet autobusem.

Když jsem přišla domů, mamka už spala. Napustila jsem si vanu a relaxovala v ní. Potom jsem po zbytek noci seděla na vikýři a přemítala. Nechtělo se mi odjet z města. Říká se totiž, že ten, kdo i na jeden den opustí New York, nikdy nenajde cestu zpět. Nedalo mi to klidu. Je to jen báchorka nebo snad pravda? Vrátím se sem někdy?

Autor: Bu