Mamaji se po našem posledním objetí zašila do kuchyně, já tohle všechno hodila na postel, kde už se tak vyskytoval shluk špinavých triček, kraťasů, tří slunečních brýlí, z nichž dvoje jsou rozbité, krému na opalování, který vždycky přes den nemůžu najít, takže už se mi po třetí sloupal nos, žiletky, kterou nevím, proč jsem si sem vzala, protože jsem ji ještě ani jednou nepoužila, obalů od bonbónů, kterými jsem tu včera nakrmila děti od sousedů a … a … a … Popadla jsem ručník, z kterého už byste nepoznali jeho původní barvu, a zaklapla dveře své oblíbené bathroom. Voda byla zase jako z ledového pramene a já na sebe neúnavně vylévala jeden kbelík za druhým, zatímco v rohu hučel evropský záchod, který asi protestoval, že ho nikdo nepoužívá. Něco jsem na sebe hodila, vzala si čundí, indický šátek, a jupí jej do chrámu. Mamaji, Domi kutia, tikhe? Domi, chrám, v pořádku? Acha, acha, bohutacha. Dobře, dobře, velmi dobře, řekla nejenom rty, ale i očima a já šťastná vyrazila na cestu. U sousedů jsem nabrala Jacka, občas tam spává a kdykoli mě cítí nebo slyší nebo nevím co, přispěchá se připojit. Je to mera kutta, můj pejsek. Guru včera slíbil, že ráno, ještě než pojedeme do Dillí, chce jít se mnou. A proto než jsem vůbec vyšla z domu, zkontrolovala jsem si, jak se mu vede vyplnění jeho slibu. Mé odhady se zase naplnily, tady skutečně není těžké předvídat budoucnost. Možná změním zaměstnání. Spal jako dlouhý tak široký rozplácnutý přes celou délku postele a rozhodně nevypadal, že by v příštích minutách hodlal nějak významně měnit svoji pozici. Naškrábala jsem na papír pár vět od srdce, a bylo mi skutečně naprosto jedno, že se mnou nejde. Tyhle sliby se v Indii prostě neplní a člověk si tady na to zvykne. Jsem za to ráda, učí mě to opravdové samostatnosti a trpělivosti.