Ještě že už mám tu střední za sebou! Když si vzpomenu na každodenní hromadné opisování úkolů z matiky před hodinou s dobrou půlkou třídy, musím se zasmát. Nikdy jsme nebyli kolektiv, ale když šlo o školní povinnosti, děly se divy.

Zamýšlím se nad otázkou, proč jsem tehdy vše nechávala na poslední chvíli. Když jsem jednoduše něco dělat nemusela, neměla jsem patřičnou motivaci. Brala jsem to jako nepodstatnou věc, kterou mohu vypustit a zanechat na konci dlouhé řady za věcmi mnohem důležitějšího významu. Tak jsem tedy úkoly oddalovala. Nač dělat něco, když to jde odložit? Raději jsem dělala tisíce jiných věcí, jen abych to oddálila.

Od první třídy nám učitelé vtloukávají do hlavy, jak bychom měli být pilní, úkoly dělat hned po škole. Má to efekt na prvním stupni základní školy. Pak nastane změna, nevím přesně čím způsobená. Možná že v tuto chvíli se uvědomíme, že můžeme dělat spoustu jiných věcí, které nás baví. Od píle k lenosti, tak jde naše cesta.

Úkoly děláme, když musíme. Učíme se, když doopravdy musíme. Nemáme potřebu v třídě excelovat, hlásit se na každý dotaz učitele. Konkurenci nemáme zapotřebí. Znovu se mi vybavuje opisování matematiky před hodinou. Každý se znuděně ptal: ‘‘To už byl zase úkol? ‘‘ Nikomu se do opisování nechtělo, ale náš matikář vždy na začátku hodiny nejprve zkontrolovat úkoly, za které dal plusy nebo pětky a až pak odvykládal látku. Byla to povinnost úkol napsat, ale vždy se našel někdo, kdo to udělal za celou třídu, aby se tomu ostatní vyhnuli.

Mnoho maturantů mi dá za pravdu, že svaťák by měl trvat déle, aby se vše stihlo naučit. Znala jsem studenty, co si všechny otázky nechávali na poslední chvíli či jednoho raději nejmenovaného, který ze 105 otázek 88 neuměl, a ze zeměpisu mu zrovna padla ta jedna z 5, které se naučil. Odmaturoval. Sice na čtyřky, ale odmaturoval.

Až tehdy, kdy nám hrozí důležitý test, se do učení opřeme. Je známo, že pod tlakem se učíme nejlépe. Náš učitel na chemii nám říkal, že když si píšeme taháky, vlastně se učíme. Opisujeme látku na co možná nejmenší prostor, ale opisováním se přece člověk taky učí.

S leností, pokud to tak mohu nazvat, se podotýká většina studentů. Proč a jakým způsobem úkoly neodkládat? Já osobně bych řekla, že každý z nás má své vlastní argumenty pro a proti. Možná vlastně ani odpovědi nenajdeme.