(Určeno pro všechny, kteří doma nemají myčku a musí se střídat s rodinnými příslušníky v ručním mytí nádobí.) Začněme rovnou, bez zbytečných okolků prostým výčtem užitečných rad. Všichni víme, co to je NÁDOBÍ, k čemu slouží a proč se musí mýt. Nebudeme zde zbytečně rozpitvávat důsledky nemytého nádobí (něco jako zdravotní potíže, estetické cítění či společenské zvyklosti a normy), nebudeme zde rozebírat ani psychický nátlak na umývače nádobí, který pravidelně a s čím dál větší intenzitou vyvíjejí většinou dominantnější členové rodiny. Všechny ty věci kolem necháváme stranou, protože víme, že o nich víte! Začněme prostým výčtem rad: Za prvé – zlomte si ruku. Pokud se bojíte bolesti, kterou byste se ale velice snadno zbavili povinnosti strkat ruce (se sádrou to nejde) do dřezu, přejděte k radě číslo dva. Buďte nešikovní! Rozbijte všechno, co chytnete do ruky. Čím víc škod, tím menší šance, že vás budou ještě dále prosit o umytí nádobí. Je-li vám líto nádobí a zbytečně investovaných peněz do porcelánu a skla, přejděte k bodu číslo tři. Schovejte se. Pokud vám někdo uloží příkazem, abyste umyli nádobí po obědě, snažte se někam nepozorovaně vypařit. Nejlépe úplně opusťte byt či dům a vraťte se až za dobrých pět hodin. Připadá-li vám tato možnost jako zbabělá, zkuste radu číslo čtyři. Těsně před podáváním oběda, večeře či svačiny rozprostřete po stole plastové jednorázové nádobí a trvejte na tom, že budete jíst jedině z tohoto nádobí, které po použití bez výčitek svědomí vyhodíte do koše. Vadí-li vám, že toto jednorázové nádobí stojí spoustu peněz, přejděte k další radě. Choďte jíst do restaurace. Ozývá-li se opět vaše poloprázdná (spíše prázdná) peněženka, nechoďte do restaurace, navštěvujte příbuzné a známé v době oběda. Připadá-li vám naše šestá rada jako nepatřičná, myslíte-li si, že byste se cítili trapně, pak pro vás máme naši poslední radu. A ta zní – nejezte!