Honza Delong je absolvent Třineckého gymnázia, nyní student Ostravské univerzity – oboru Anglický jazyk a literatura.
Patří mezi spoluzakladatele a aktivní pořadatele Literárních večerů v Třinci, dlouhodobě se věnuje psaní poezie a mezi jeho nejčerstvější úspěchy patří výhra v literární soutěži Františka Halase.

Zvítězil jsi v posledním ročníku literární soutěže Františka Halase, jaké byly začátky Tvé tvorby? Gymnázium je velmi všeobecně zaměřená škola, která nemá tendenci člověka táhnout k literatuře a tato soutěž je opravdu velký úspěch.

K psaní jsem se dostal už na základní škole, někdy v páté třídě, kdy jsem psal básničky typu: Růže jsou červené/ fialky modré... A nějak mi to psaní zůstalo.
Hlavní zlom pak přišel právě na Třineckém gymnáziu, kdy jsem překonal ostych a své básně jsem ukázal naší češtinářce a ta mě pak nasměrovala tím správným směrem.
Mimochodem, byly to většinou básničky pro holky, ale že by to na ně nějak zabíralo, tím si opravdu nejsem moc jistý.

Takže to byly hlavně témata o lásce? Je ještě něco jiného, o čem jsi psal, píšeš? Existuje něco, co Tě inspiruje?

Myslím, že láska, jako hlavní, nosné téma, k začátkům patří, ale záhy jsem pochopil, že všechen ten patos a klišé není to pravé ořechové. Čímž neříkám, že láska rovná se patos a klišé, to rozhodně ne.
Pro mé psaní je inspirace velice důležitá, nejsem ten typ básníka, naštěstí, který ráno vstane a řekne si, že dneska napíše pět básní. Samotná inspirace pak má mnoho podob a přichází nečekaná, ale vždy vítaná; může to být například setkání s blízkým člověkem v mrazivé noci, pohled do krajiny dětství, dávná vzpomínka nebo právě ta, už zmiňovaná, láska.

Jak tedy vznikla inspirace k uspořádání Literárních večerů v Třinci? Nebyla to zase ona láska - pro změnu k literatuře?

Láska k literatuře v tom hrála určitě velkou roli, ale nápad jsem si přivezl z Ostravy, kde studuji a kde jsem navštívil jeden z večerů literárního festivalu Protimluvfest. Byl to můj vůbec první zážitek s něčím podobným a odcházel jsem upřímně nadšený, takže jsem si řekl, proč nezkusit něco podobného u nás v Třinci. Zkontaktoval jsem proto mého kamaráda Mirka Kaletu a uspořádali jsme první Literární večer v Třinci.

Máš pocit, že se návštěvnost Literárních večerů zvyšuje, nebo se zde setkává pouze menší, „informovaná“ část lidí? Minulé čtení se poprvé uskutečnilo i s hostem Vojtěchem Kučerou, přilákalo to nové tváře?

S návštěvností na literárních večerech je to občas dost složité, protože přece jen nejde o klasickou kulturní akci, o koncert nebo výstavu, která by přilákala větší publikum.
Ze začátku jsme se scházeli jako malá skupinka přátel, která si v místní vinárně četla svou tvorbu nebo tvorbu našich oblíbených autorů. Letos jsme se rozhodli to posunout někam dál a zkusili jsme pozvat autory zavedené a píšící. V březnu to byli Dan Jedlička a Jan Kunze z opavského nakladatelství Perplex a teď v září to byl právě Vojtěch Kučera, což je autor tří básnických sbírek a rodák z Třince. Do vinárny ten večer našlo cestu kolem čtyřicítky lidí a myslím si, že se to moc povedlo. A to nejen díky Vojtovi, ale i díky dalším dvěma mladým a velice nadaným básníkům, kteří přijali pozvání, Janu Nemčekovi a Norbertu Závodskému.
Pro nás je v podstatě každý host speciální, ale momentálně jednáme s velice zajímavým hudebním hostem, protože naše večery nejsou jen o literatuře, ale i o hudbě a dalších formách umění. O koho půjde, si zatím nechám pro sebe.
A abych nezapomněl, další literární večer se bude konat 27. prosince ve vinárně u Buriana.