Je v každém z nás…

Chmýří z pampelišek
padá na moji tvář,
sluníčko přes trávu
na nebe kreslí svatozář.
Klasy klaní se,
to jak vítr pohlazení dává
a v dálce stromy šumí...
jehličí k zemi padá.

Opodál potok zurčí
a zpívá píseň svou
o kamenech a březích,
které minul cestou dalekou.
Na vinicích réva zraje
chutí opájí,
květiny sladce voní
až dech se zatají.

Kolem klid vládne
mojí krajinou,
jen ptáci tam zpívají
svou píseň vábivou.
O světě bez válek
a utrpení
o dálkách ze snů
a odpuštění.