Kdysi se mne na tuto otázku někdo zeptal a já v tu chvíli ještě nevěděla, jak moc mi to zamotá životem. Nutí mě to nyní přemýšlet nad tím, jak moc lidé poslouchají své vlastní srdce a jdou si skutečně za tím, co chtějí. Kolik z nás je spokojena se svým životem a neměnila by?

Poslední dobou se zamýšlím nad otázkou mého života a pokládám si dotaz, zda skutečně dělám v životě to, co jsem si vždycky přála, zda jednám podle svého srdce. Odpověď je jednoznačná- ne. Když jsem zjistila, že příčinou toho, proč jsem neustále tak protivná, uspěchaná a nepříjemná je moje současná situace, otevřelo mi to roce oči. Kam se poděly moje sny? A kde je ta usměvavá holka, která se těšila ze života? Když jsem byla malá, snila jsem o tom, jak jednou budu žít v Anglii, budu psát básně a povídky a především budu dělat, co mě baví. A kde jsem teď? Chodím na školu pouze z donucení rodičů a tlaku okolí. Chodím do práce, kde si mě neváží, mám mizerný plat a jsem tam od rána do večera. Postupně přicházím na to, jak zabíjím svá mladá léta děláním tím, co mě naprosto nenaplňuje, ale co mě ubíjí den za dnem a jednoho dne muselo přijít ono prozření. Kdybych skutečně jednala podle srdce, byla bych teď v Anglii, psala bych nadále básně a věnovala se tomu, co mě baví. Problém je ovšem v tom, že nemám ani trochu času dělat to, co mě baví, nýbrž strávím všechen svůj čas v práci či ve škole, kde pouze a jen rozebírám básně a čtu literaturu a to mě k smrti nudí a nic mi to nedává. Avšak zůstávat v pokoji a říkat si, co všechno jsem mohla je nyní zbytečné. Musím začít jednat a vzít život zpět do svých rukou. Musím to být zase já, ta usměvavá holka, co milovala filozofovat nad životem. Bohužel jsem nyní v té fázi, kdy si akorát stěžuji na život a příjde mi ubíjející každý den vstát a jít tam, kam to tak ze srdce nenávidím.

Čas se mi krátí a já stále nevím, co jednoho dne budu dělat a kde skončím. Netuším, kam povede má cesta, ale podělím se s vámi aspoň o stěžejní myšlenku- jděte za tím, co doopravdy chcete a řiďte se srdcem. Jen tak poznáte štěstí.