Jednou za rok je vilijovka, čili vánoční večírek.. jednou za rok se tak může člověk opít, přijít pozdě, nic nevysvětlit… jednou za rok si člověk může koupit sadu výbušnin a petard za dva tisíce korun, protože je Silvestr.. jednou za rok se narodí kamarádovi dcera, jednou za rok se slaví váš svátek, jednou za rok se slaví vaše narozeniny, jednou za rok vás kamarád pozve na skleničku, jednou za rok jste povýšen, jednou za rok slaví váš bratranec z pátého kolena výhru v loterii.. jednou za rok vám přijde třináctý plat.. jednou za rok se setkáte se spolužáky ze střední, jednou za rok se spolužáky ze základky, jednou za rok potkáte známého ze školky, který vás pozval na pivo a už to jede… jo, jednou za rok. Ještě že ten náš rok má 365 dní, jinak nevím, jak by se stihlo všechno to „jednou za rok“. A alespoň jednou za rok, myslím si, by mohl člověk tak nějak zhodnotit, jaký způsob života vlastně vede, a zamyslet se nad tím, jestli je co napravovat a dohánět, nebo naopak stačí udržovat tempo. Někdo by mohl dokonce tempo zpomalit a slevit ze svých nároků, protože se to třeba podepisuje na jeho zdraví. No, a když si takhle pěkně někde při minutce ticha a klidu (zřejmě na záchodě) zhodnotíme, jaký ten způsob života vlastně vedeme, spláchněme a pokračujme dále, protože podle mého zjištění stejně o všem rozhoduje jakýsi Schicksal (osud), protože jinak není možné, aby se mi v roce 2011 tak pěkně dařilo tři čtvrtě roku a zbylých pár měsíců se mi tak neskutečně sr***! Splachuji a začínám opět způsob života s výmluvami typu „jednou za rok“…