Ráno jsme tady byli všichni. Všichni nedočkaví na to až si jednoho z nás vybere. Pak přešlo poledne a polovina z nás už byla pryč. Samozřejmě jsme rádi, protože to znamenalo, že se brzy dostaneme na řadu. Již brzy. Naše naděje byla mnohem větší, když jsme se ocitli v nějaké hospodě, a náš pán si nás položil na stůl. To určitě znamenalo, že si možná konečně vybere i jeho.
Všude okolo sebe cítil své kamarády, kteří konečně pocítili ten žár úspěchu. Slyšel jejich smích, a když cítil, že se jeho krabička zvedá, začal se po celém svém úzkém těle chvět nedočkavostí. Ano vybrala si ho. Bylo to děvče podivil se. Chvíli si s ním hrála a mluvila s ostatními a tak měl čas si ji prohlédnout. Kolik jí tak mohlo být? Nedokázal to odhadnout. Její tvář byla sešlá věkem, vlasy místy prokvetlé stříbrem a oči zakalené. Držela ho mezi prsty a natáhla ruku po skleničce. Zacítil divný pach, který se mu moc nelíbil. Smála se ve společnosti svých přátel, a když si uvědomil, že se blíží k jejím rtům. Zapomněl na všechno okolo sebe a soustředil se, aby udělal všechno tak, jak ho učili.
Najednou ucítil teplo, které se mu rozlévalo po celém těle. A v ten samý okamžik i silu vdechu, který ho posunul do zákoutí, o kterém zatím jen snil. Brodil se k plícím a s chutí si osahával každou část těla, přes kterou procházel. Po jeho dotecích zůstávala černá skvrna, která se sama šířila. Ve svém opojení si na malou chviličku uvědomil, že jeho kamarádi odvedli kus dobré práce. Plíce byly krásně prolezlé černým zlatem. Celý natěšený se přihnal jako mračna dýmu, a snažil se v tom krátkém čase, který měl, políbit co nejvíce ještě nepozlacených míst. Zbyla mu ještě chvilka na zničení pár červených krvinek, to aby nemohly přenášet ten hloupý kyslík. Sakra už je pozdě mocný kašel, který zasáhl slabé tělo, ho vyvedl ven, stačil se ještě na okamžik dotknout bujícího nádoru v ústní dutině, a pak už se dostal ven. Ale to nebyl konec jeho pouti. Ze všech sil se dostal až k vedlejšímu stolu. Ano byla tam taky žena. Přes nosní dírky se dostal opět do toho známého prostředí. Ale tady měl více práce, a moc málo času. Ve spěchu se rychle dotýkal všech stěn, přes které procházel a dostal se až k plicím. Byly opravdu ošklivé, jen místy viděl začínající šedě skvrnky, což ho trochu potěšilo. Neměl však moc času, rychle osahal, co šlo, a pak ho mocný výdech opět vyhodil ven. A tady jeho příběh končí. Jako cigaretový kouř se rozplynul v poryvech vzduchu, již tak zesláblý a ale potěšený z toho, že snad někomu přivodil rakovinu plic.