Těžko říct, jestli po této planetě chodí člověk, který by si tuto filosofickou otázku aspoň jednou v životě nepoložil. Od slova „ráda“ je odvozeno slovo radost. Radost je pocit, který pramení z duše, je upřímný, ryzí, dokáže člověku dodávat tu správnou energii ke zdolávání překážek, dokáže motivovat, povzbuzovat a jakoby dávat životu smysl. Najdeme ji tam, kde je láska. Tyto „nebeské“ pocity jdou totiž společně ruku v ruce. Ať už se dozvíme, že „naši rodáci“ vyhráli hokejový zápas, nebo rozveselíme smutného kamaráda, který špatně napsal diktát…, dostaví se radost, o které lze bezesporu říci, že jde o čistě příjemnou „záležitost“. Na druhou stranu, svět a život v něm vždy „čistě příjemné záležitosti“ rozhodně nenabízí. Jsou totiž i dny, které přinášejí více špatného než dobrého. Najednou se cítíme zklamáni, protože nás zradil kamarád, smutní, protože musíme bezmocně přihlížet, když je někdo z rodiny nemocný, dotčeně, protože jsme nedostali příležitost ukázat své schopnosti… Na světě není zrovna málo důvodů, proč se trápit a tak si nejeden z nás klade otázku: „Jsem na světě vlastně ráda?“
Včera dopoledne bylo venku nádherně, slunce posílalo své paprsky do každého temného koutku, který ihned rozzářilo, příroda rozkvétala a chlubila se svými barevnými výtvory na zelené trávě. Ve škole šlo všechno jako po másle, paní učitelka zapomněla, že máme psát opakování a v angličtině jsme dostaly s Klárou jedničky za připravený rozhovor. Doma na mě čekala usměvavá maminka, která připravila můj oblíbený oběd, ta vůně rajské polévky byla cítit už na ulici před domem. Kdyby se mě v tu chvíli někdo zeptal, jestli jsem na světě ráda, byla bych blázen, kdybych váhala s kladnou odpovědí. Myslím si, že nejvěrohodnější je odpovídat na tuto otázku pod vlivem kouzla okamžiku, protože právě ten pomíjivý okamžik tvořící naši realitu je v té chvíli tím nejaktuálnějším sdělením o tom, jak se cítíme. Je třeba si uvědomit, že svět není jen černý a bílý. Je to jako horská dráha, dneska jste nahoře, je Vám dobře, všechno vidíte s nadhledem, ale vzpomínáte si i na to, když jste včera plakali, kolem bylo všude mokrých kapesníků a samými starostmi jste celou noc oka nezamhouřili.
Mou odpovědí je proto ANO i NE. Ráda bych napsala, že jsem na světě ráda za každých okolností, že se každé ráno probudím s příjemným pocitem, který mě doprovází celým dnem, ale tak to bohužel, a možná i bohudík, není. Snažím se být realistka a brát věci takové, jaké jsou. Když se na mě usměje štěstěna a prožiji krásný den, plnými doušky si ho vychutnám, a když zase přijdou okamžiky, kdy mi do smíchu není, přijmu je s nadějí na nové zítřky a přitom si tiše řeknu: „Tak teď bych se raději propadla do země!“ Ale to k životu patří. Co myslíte, vážili bychom si naplno těch krásných chvil, kdy cítíme, že jsme na světě rádi, kdyby nebylo těch špatných?
merkury