Abych se považovala za dnešního průměrného mladého člověka, k tomu mi asi ještě nějaký ten centimetr chybí. Nevidím však nic špatného na tom podívat se mýma očima z podprůměrné výšky na dnešní svět s nadhledem.
Jsme skutečně tak jiní? Dnešní svět je ovládaný nejen teroristy, ale i reklamou. Rodiče nás varují před nevhodnými kamarády, drogami, alkoholem, ale nejvíc na nás působí právě podprahový skřítek jménem reklama. Naši rodiče byli rádi za každý malý bonbónek, který jim dali jejich rodiče za odměnu, nebo když si jednou za čas na jarmarku mohli smlsnout na tureckém medu. Když dneska vstoupíte do supermarketu, podlehnete psím očím vašich dětí a šup celé balení čokolády letí do koše. Proč? Proč ne, když je 10% zdarma.
Kde dnes děti tráví svůj volný čas? Venku na čerstvém vzduchu se svými kamarády, sportováním, návštěvou kroužků…Pokud máte tuto představu, asi musím vás vyvést z omylu. Není nic nezvyklého, když mladý člověk přijde ze školy domů, hodí tašku do kouta a zamíří ihned k počítači. Internet je sice dobrým přítelem – pro některé tím jediným – ale špatný pán.
Technika nás žene dopředu. Díky ní se nám otevírají nové možnosti. Můžeme cestovat, vyhledávat potřebné informace, stisknutím jediného tlačítka komunikovat s tisíce lidmi po celém světě. Někdy to ale spěje až k plnému osamění. Říkáte si, jak se člověk mezi šesti miliardami lidí, kteří již dnes obývají naši modrou planetu, může cítit jako kůl v plotě? Máme sice plno internetových přátel, ale chybí nám verbální komunikace. Na ICQ můžete jednoduše přejít do stavu offline, ale ti skuteční kamarádi jsou s vámi pořád.
Přes všechny tyto neduhy moderní společnosti a generační rozdíly jsem dospěla i k společné věci. Myslím, že povaha dnešních mladých lidí se zas až tolik nezměnila. Jaký je tedy dnešní průměrný mladý člověk? Má snahu se co nejdříve vysvobodit z ochranných křídel rodičů a letět vstříc budoucnosti bez těžkých okovů povinností. Nechce už být pronásledován jestřábíma očima a každý svůj krok zdůvodňovat. Má svou hlavu, kterou už nechce nosit jen tak pro parádu. Chce ji využít a rozhodovat si o svém životu sám. A co taková kritika? Ano, každý mladý člověk je tak trochu buřičem. Už od doby Šrámka či Gellnera a jiných autorů známe tento pojem. Mladí, neklidní touží po změně, revoluci a věří, že právě oni jsou těmi vyvolenými, kteří otočí svět o sto osmdesát stupňů.
Jak na tom byli naši rodiče? Právě ti rodiče, kteří si teď stěžují: "Když já jsem byla ve tvém věku, musela jsem být doma nejpozději v devět hodin." nebo "To já jsem už musela v patnácti uklízet celý dům." Ano, žili sice v úplně diametrálně odlišném světě, některé věci se však ani s léty nemění. I naši rodiče toužili změnit svět, dospět sami a stát se mnohem lepšími než byli jejich rodiče.
Kdyby jste kdysi na ulici dostali záchvat, seběhlo by se k vám nejméně pět lidí. Myslíte si, že stejná situace by se mohla stát i dnes? Bohužel musím konstatovat, že asi ne. V mnoha případech takový člověk zůstane sám bez pomoci. Dnešní doba je uspěchaná. Nikdo nemá čas. Každý je zaneprázdněn vlastními starostmi a nechce si přidělávat další, proto vám místo podání ruky ukážou raději záda.
Jak si představujete vzhled dnešního mladého člověka? Vysoký štíhlý se sportovní postavou a úsměvem na tváři? Opak je pravdou. Obezita na nás číhá na každém kroku. Díky nezdravému životnímu stylu bez pohybu se stravou překypující cukry a tuky se z nás stávají tlouštíci. V minulosti člověk jedl to, co bylo k dostání a pohyb byl přirozenou součástí jeho života. Na druhou stranu existuje i opačný extrém. Lidé toužící po postavě modelek podlehnou tlakům dnešní doby a stávají se oběťmi anorexie či bulimie.
Jaký je ale váš názor? Myslíte si, že se během těch let téměř nic nezměnilo? Pokud máte tuto představu, asi jste se zapomněli v minulosti a potřebovali byste o pár let poposunout. Pokrok nezastavíme a ani my bychom neměli zamrznout v čase. Měli bychom si uvědomit, že se naše děti narodí v odlišném prostředí než my. Jedno je ale jisté, budou takoví, jaké si je vychováme..nebo ne?
Leňula