Snít můžu, to je zadarmo. Taháš své tělo po brigádách, ať si vyděláš na přípravné kurzy a knížky, které tě mají zavést blíže či k úplnému přijetí na tvou vysněnou vysokou školu. Nesčetné hodiny brouzdáš v brožůrkách a na internetu. Zkušenost tě časem poučí dělit propagující materiály z jednotlivých vysokých škol na dvě hromádky. Na tu máme, na tuhle nemáme. Ty, co tak nesnášíš projevy síly peněz v praxi, teď postáváš nad tou hromádkou „Na tu nemáme“ a se zarudlýma očima v ní poznáváš jména těch, kam si tak chtěla jít. Víš, že si musíš přiznat, že zavést neplacení vysokoškolského studia je více než-li hloupost. Víš, že máš vlastně štěstí mít možnost si vybrat. Ale přesto..Tak dlouho si všechny okolo přesvědčovala, že na tu školu máš, že se ti tak splní tvůj sen. Snažila si ji v mínění kamarádů dosadit na místo v top žebříčku, hned vedle práv, medicíny a ekonomiky... a jak by dodal tvůj oblíbený průvodčí: „a prd!!!“ Takže teď postáváš v chladném stínu kapitalistické zdi, sleduješ tu hromádku a vyzýváš vytištěné částky školného v brožuře k souboji. Bude to bitva o jméno, o tvou hrdost a vendeta za tvé padlé sny. Škodolibě se usměješ, protože víš, že sic zeď neprobouráš ale základy pošramotit můžeš:o)
Nemo