Nemusíme mít brnění, dodržovat sedm rytířských ctností, bránit chudé
či nevinné, nemusíme položit život v boji za spravedlnost a přesto každý z nás je odvážný rytíř.
Den co den musíme čelit různým překážkám, ať už to je nespravedlivé jednání lidí, se kterými se setkáváme ve škole či v práci, ať je to nepřízeň počasí, co brání našim plánům nebo mnoho a mnoho povinností, jež musíme zvládnout i když nám už přerůstají přes hlavu.
Životem nás provází strach, strach z nového, nepoznaného. Máme strach z budoucnosti, z toho, co nás čeká a nemine. Bojíme se zamilovat, protože nechceme prožít zklamání. Bojíme se investovat mnoho peněz, protože bychom o ně mohli přijít. Máme strach z citů, závazků, z toho, co si pro nás osud připravil… Strach je náš věrný stín, je to ten vnitřní hlásek, co nám našeptává jestli couvnout nebo naopak neváhat a jít ku předu. Jsme šťastni v náruči své drahé polovičky, ale přesto nás někdy přepadne strach, že potkáme někoho, kdo nás natolik uchvátí, že už ho nebudeme moci vymazat ze své paměti.
Ve většině případech však umíme strachu čelit, odvážně se vrháme do boje a vítězíme. Nic není krásnějšího než úžasný pocit, který vás zachvátí, když osáhnete něčeho, čeho jste se tolik obávali. V té chvíli se vznášíte v oblacích, svět je najednou tolik přátelský a barevný, je vám nádherně a štěstí, kterým záříte oslňuje všechno a všechny kolem vás.
Buďme i nadále odvážnými rytíři, vždyť ten pocit štěstí za to stojí nebo ne?